Facebook

Wellbeing je sloučenina


Kanadský expert a renomovaný školský reformátor Michael Fullan založil hnutí "Nová pedagogika pro hluboké učení", které staví na tom, že je potřeba vyvolat globální zájem veřejnosti o vzdělávání a zaměřit se na nerovnosti mezi žáky. Rovněž je důležité, aby se školy zaměřovaly na rozvoj žákovské osobnosti a žáci se učili řešit skutečné problémy dnešního světa. Součástí paradigmatické změny ve vzdělávání dle Fullana je tzv. well-being, což je symbiotická a možná až synergická kombinace hlubokého, pokrokového učení a vzdělávací pohody. Do tohoto modelu patří rovněž dobré vztahy s ostatními lidmi a proto také dobrá duševní kondice. V kontextu českého školského zákona jde o rozvoj osobnosti. V celku se jedná o model tzv. "šesti C", charakteristický vytvářením podmínek pro:

Obecně:
fyzická oblast - 1
kognitivní oblast - 2
emocionální oblast - 3
sociální oblast - 4
duchovní oblast - 5

   

- kreativitu (creativity)
- komunikaci (comunication)
- kritické myšlení (critical thinking)
- spolupráci (colaboration)
- osobnostní rozvoj (charakter education)
- občanství (citizenship)

 

Protože, na well-being se lze dívat prostřednictvím modelu řešeného naplňování instinktivních potřeb, lze jeho mapování, měření a evaluaci zajistit pomocí speciálních indikátorů s optikou proporcionality instinktivních potřeb. POZOR! Wellbeing přestává pomáhat, když jeho pohodlí odrazuje od vidění problémů a zvládání překážek.

Proto poskytuje svým klientům analytický obraz o vyváženosti edukačních a organizačních aktivit v hledisku naplňování instinktivních potřeb, do kterých patří poznávací a učební potřeby, sociální a emoční potřeby, potřeby tvořivosti, růstu, jistoty a uspořádanosti. Vyváženost naplnění těchto potřeb zajišťuje splnění nejvhodnějších podmínek pro uskutečnění wellbeingu ve vzdělávání.

 


     
 


Vysvětlení: Je-li náš život "pohodový", pak nám práce i proces poznávání a učení jde emočně i kognitivně lépe. Ve vnitřních  poznávacích mapách pak lépe nabalujeme nové poznání a správně třídíme nejen věci praktické a nepraktické, ale také věci prospěšné a škodlivé. Užitek je pak v tom, že čas a úsilí strávené vzděláváním přinášejí praktické a udržitelné dobro, což se zpětně, prožitkově promítne i do wellbeingu. V kořenech tohoto systému stojí něco, co nám připadá zajímavé, důležité nebo hodnotné, ať už pro poznání, užitek nebo "pouhé" lidské dobro. Je to něco, o co stojí za to usilovat. Wellbeing pak nabývá na skutečnosti a je o to více prožíván, pokud vidíme, že výsledky naší práce nebo učení jsou podařené.  Wellbeing není bez námahy a už vůbec ne samoúčelné pohodlí, ale vyvážené podmínky pro realizaci práce nebo života, i když v něm budou přirozené překážky.  ...  Definice wellbeingu.


Vzorem toho, jak můžeme dosáhnout wellbeingu je model tzv. sebeučící se organizace, o kterou se také musí pečovat, aby přinesla dobré ovoce (spolupracovat, sdílet zkušenost, řešit problémy, zlepšovat práci a dosahovat dobrých výsledků nejen v prostředí, ale i v lidech.) Wellbeing není tedy to, co k našemu blahu někdo zařídí, ale to, že se z vlastního a společného (učebního) růstu cítíme dobře.

 

 

Kognitivně-edukační přístupy na podporu wellbeingu    
     
01 metody projektového a kooperativního učení jakou součást výuky 07 systematická práce s tzv. "zónou nejbližšího vývoje"
02 využití konstruktivistických prvků v činnostní výuce i v myšlení 08 facilitovaná edukace pro podporu tvůrčího a růstového myšlení
03 použití diferencovaných cílů vzdělávání (obsahy, procesy, postoje) 09 vytváření učebních situací pro dosahování úspěchů
04 využití projektových prvků i v konvenční výuce 10 žáci činí rozhodnutí na své učební cestě, což buduje jejich zkušenost
05 monitoring a reflexe edukačních přístupů a stylů žáků 11 žáci se učí přemýšlet o cílech, cestách a důkazech učení
06 využití formativní pedagogiky, nejen formativního hodnocení 12 žáci se učí a postupují v před na základě důkazů

 

Popodpoříme Váš wellbeing reflexí měřené zkušenosti.  Získáte proporcionální portrét vlastních implementačních faktorů a opatření pro zlepšování péče o wellbeing.


Většina evaluací, tak jak je znáte, se chová jako "check-list", vlastně se to po nich i chce. Chová se tedy spíše jako monitoring primitivního seznamu úkonů v jejich potencionálních limitech. Skutečná evaluace musí mít ale hodnotící a implementační optiku, tedy vícehlediskou a vícefaktorovou indikaci, jejíž poznaná informační a optimalizační souhra zlepšuje náš profesní život. Musí nám skrze naší analytickou inteligenci ukázat lidský faktor, zónu nejbližšího vývoje i růstovou kapacitu a tím vést k lepšímu rozhodování. Teprve pak to všechno dává smysl.