Facebook

Wellbeing + CMIP


Učební a pracovní pohoda (well-being) by měla být součástí managementu péče o kvalitu vzdělávání, neboť well-being má být součástí organizace, která se učí ze svých rozvíjených a sdílených zkušeností. Součástí takové péče je průběžná reflexe, která nás ujišťuje zda jdeme správně a také to, zda lidé mají takovou péči v srdci, tedy, že se neodehrává jen formálně. Pak jsou schopni realizovat reflexi a přijímat její význam a výsledky a učit se z nich.

 


Na jaře roku 2013 jsme zavedli implementační a evaluační model (viz.obrázek), kde (e) = průběžná evaluace, podporující reflexi a sdílení zkušeností v organizaci, která reguluje svoje procesy, aby optimalizovala společnou práci. Nazvali jsme ho "Cyklický model implementačního pokroku" = CMIP©, (což je inovační a regulační zkušenost), proto, že počítá nejen s cyklickým zlepšováním, provázeným průběžnou evaluací, ale zaměřuje svou pozornost také na optimalizaci pracovních podmínek a uplatnění podporovaných, přirozených týmových a kompetenčních rolí.


Každý člověk ve své přirozené týmové (ale i kompetenční) roli naplňuje své instinktivní potřeby spojené se svým osobnostním, profesním a sociálním uplatněním. Tím dosahuje nejvyšší vnitřní motivace, která zahrnuje také vnitřní hodnotový svět. Well-being se pak může významně podílet na pokroku a udržitelných opatřeních či inovacích, a tím i na profesním růstu. Udržitelnost umíme změřit jako jednu ze zkušeností.


Well-being je prostě dobrý pocit z péče o dobrou zkušenost.

 



Implementační model jehož základem a jádrem je formativní evaluace je modelem vhodným rovněž pro zavádění a udržování wellbeingu. Wellbeing je totiž jak podmínkou a nástrojem, tak i výsledkem snažení. Nelze očekávat, že všechny podmínky zařídí někdo třetí.


Proto potřebujete reflexní formát s tzv. "nerozdělenou informací", který pojme komplexitu podmínek, procesů i dopadů, včetně lidského faktoru, nejen proto, aby implementační faktory byly vidět přehledně pohromadě, ale zejména proto aby došlo k uvědoměmí vlivu těchto spojitých faktorů. Respondentní odpovědi, které nám pomáhají problematiku mapovat a hodnotit, tak dostávají komplementární obraz, který je při vybavování odpovědí pak mnohem přesnější, než omezené statistické odpovědi. Je pro nás objektivním, nikoli subjektivním důkazem (1) .


Z komplementárního měření lze také dobře odvodit růstové či rozvojové kapacity lidí (3), jinak, zahlcením také vzniká nedůvěra. V důsledku "empatického" měření pak může dojít k tomu nejpodstatnějšímu, ke sdílenému porozumění (4)+(5) a tím i k efektivní spolupráci. To, co je pro růstové změny nejpodstatnější je společně chápaný a smysluplný užitek., který přirozeně edukuje. Nejde přeci jen o to, dosáhnou lepšího stavu věcí, ale udržet ho pro dobro a užitek většiny.


Systémová, vícehledisková optika (2) vždy zaručuje kvalitnější pohled na realizační skutečnost. Udržitelnost dobrého řešení (6) má pak záruku v jeho přijetí zapojenými lidmi.