Facebook

EDU.WELLBEING - pohoda

emoční inteligence vzdělávací procesy péče o kvalitu školy motivace žáků individuální přístup pedagogika formativní klima ve třídě a ve škole


Vztahové, organizační a pracovní souznění mezi lidmi je nejdůležitější edukační základna školy a projevuje se nejen na školním a vzdělávacím klimatu, ale i na výsledcích učení. Pokud se vzdělávací proces neodehrává v emocionální, sociální, pracovní, duchovní a kognitivní pohodě (edu.wellbeing), jsou kognitvní výsledky a tedy i učení neefektivní a někdy až škodlivé. Wellbeing je souhra pracovních podmínek a interakcí, která podporuje nejen psychickou a pracovní pohodu, ale i kondici lidí, která o takové equilibrium pečuje. Je to tedy hodnota vyvěrající z vlastního a skupinového zájmu.

 

Wellbeing je sloučenina (komplexita) mnoha faktorů, které podporují člověka, prvořadě nikoli v pohodlí, ale v osobním a profesním růstu, tedy i v učení. Proto, při měření jeho průkaznosti a účinnosti nemůžeme spoléhat na obraz, často nesouměrných jednotlivostí, ale ve vzájemně proporčním, měření tzv. "růstové zkušenosti", tedy toho, co wellbeing v lidské zkušenosti podporuje či umocňuje. Téměř vždy jde o součinný dopad podmínek, smyslu a pracovních interakcí do naší emocionality, která přirozeně vyhodnocuje komplex těchto faktorů a účinků. Prostřednictvím našich evaluačních nástrojů umíme změřit "růstovou zkušenost" v její komplexitě, která nakonec wellbeing zrcadlí, implementačně a zkušenostně ho mapuje. Faktorové výstupy pak ukáží na dobrou praxi i případnou potřebu podmínkové nebo růstové změny. Používaný komplementární měřící a evaluační model výrazně zefektivňuje jakoukoli evaluační indikaci a její užitek.
 


Kanadský expert a renomovaný školský reformátor Michael Fullan založil hnutí "Nová pedagogika pro hluboké učení", které staví na tom, že je potřeba vyvolat globání zájem veřejnosti o vzdělávání a zaměřit se na nerovnosti mezi žáky. Rovněž je důležité, aby se školy zaměřovaly na rozvoj žákovské osobnosti a žáci se učili řešit skutečné problémy dnešního světa. Součástí paradigmatické změny ve vzdělávání dle Fullana je tzv. well-being, což je symbiotická a možná až synergická kombinace hlubokého, pokrokového učení a vzdělávací pohody. Do tohoto modelu patří rovněž dobré vztahy s ostatními lidmi a proto také dobrá duševní kondice. V kontextu českého školského zákona jde o rozvoj osobnosti. V celku se jedná o model tzv. "šesti C", charakteristický vytvářením podmínek pro:

Obecně:
fyzická oblast - 1
kognitivní oblast - 2
emocionální oblast - 3
sociální oblast - 4
duchovní oblast - 5

   

- kreativitu (creativity)
- komunikaci (comunication)
- kritické myšlení (critical thinking)
- spolupráci (colaboration)
- osobnostní rozvoj (charakter education)
- občanství (citizenship)

 

Protože, na well-being se lze dívat prostřednictvím modelu řešeného naplňování instinktivních potřeb, lze jeho mapování, měření a evaluaci zajistit pomocí speciálních indikátorů s optikou proporcionality instinktivních potřeb. POZOR! Wellbeing přestává pomáhat, když jeho pohodlí odrazuje od zvládání překážek.

Proto poskytuje svým klientům analytický obraz o vyváženosti edukačních a organizačních aktivit v hledisku naplňování instinktivních potřeb, do kterých patří poznávací a učební potřeby, sociální a emoční potřeby, potřeby tvořivosti, růstu, jistoty a uspořádanosti. Vyváženost naplnění těchto potřeb zajišťuje splnění nejvhodnějších podmínek pro uskutečnění wellbeingu ve vzdělávání.

 


     
 


Vysvětlení: Je-li náš život "pohodový", pak nám práce i proces poznávání a učení jde emočně i kognitivně lépe. Ve vnitřních  poznávacích mapách pak lépe nabalujeme nové poznání a správně třídíme nejen věci praktické a nepraktické, ale také věci prospěšné a škodlivé. Užitek je pak v tom, že čas a úsilí strávené vzděláváním přinášejí praktické a udržitelné dobro, což se zpětně, prožitkově promítne i do wellbeingu. V kořenech tohoto systému stojí něco, co nám připadá zajímavé, důležité nebo hodnotné, ať už pro poznání, užitek nebo "pouhé" lidské dobro. Je to něco, o co stojí za to usilovat. Wellbeing pak nabývá na skutečnosti a je o to více prožíván, pokud vidíme, že výsledky naší práce nebo učení jsou podařené.  Wellbeing není bez námahy a už vůbec ne samoúčelné pohodlí, ale vyvážené podmínky pro realizaci práce nebo života, i když v něm budou přirozené překážky.  ...  Definice wellbeingu.


Vzorem toho, jak můžeme dosáhnout wellbeingu je model tzv. sebeučící se organizace, o kterou se také musí pečovat, aby přinesla dobré ovoce (spolupracovat, sdílet zkušenost, řešit problémy, zlepšovat práci a dosahovat dobrých výsledků nejen v prostředí, ale i v lidech.) Wellbeing není tedy to, co k našemu blahu někdo zařídí, ale to, že se z vlastního a společného růstu cítíme dobře.

 

 


WELL-BEING není a nesmí být samotným cílem vzdělávání, ale jeho provozní a funkční podmínkou a vychází přirozeně z naplňování stupňovitých lidských potřeb např. dle Maslowovy pyramidy.
Kde potřeba učení, jeho smyslu a užitku je jednou z vrcholových (seberealizačních) potřeb.




Naše komplementární evaluační nástroje  disponují jedinečně účinnou optikou s indikátory pro zmapování a změření nejen WELLBEINGU, ale také analýzu rizik a obtížností

+ pro nalezení proporčních, korelačních a synergických prvků v praxi růstové změny.

 


Optimalizace well-beingu si žádá výzkumem ověřené opatření.
Pro růstovou změnu je tady užitečné vidět potřeby, cíle a procesy, včetně účastného lidského faktoru tzv. komplementárně.



EDU-wellbeing není "blahobytné zevlování" ve škole, ale společná péče o optimalizaci vzdělávacích podmínek. To, že kvalitu vzdělávání podporuje naplňování instinktivních potřeb neznamená, že lidé při učení nepřekonávají přirozeně vznikající překážky. Má-li wellbeing (pohodové podmínky a klima) sloužit lidem, musí lidé řešit problémy, které s udržením pohodového klimatu a dosažením dobré zkušenosti souvisejí. Musí se tedy učit poznávat svět a řešit problémy už ve škole, aby jednou mohli měnit svět k lepšímu, každý podle svého nadání.

Pokud stojíme o dobrou budoucnost, musíme ji utvářet a rozvíjet v osobnostech žáků a v dobré = vyvážené (smysluplné, souznějící, svobodné a stabilizované) škole.

 

Vzorem toho, jak můžeme dosáhnout wellbeingu je model tzv. sebeučící se organizace, o kterou se také musí pečovat, aby přinesla dobré ovoce (spolupracovat, sdílet zkušenost, řešit problémy, zlepšovat práci a dosahovat dobrých výsledků nejen v prostředí, ale i v lidech.)
Wellbeing není tedy to, co k našemu blahu někdo cizí zařídí, ale to, že se z vlastního a společného růstu a z péče o něj cítíme dobře.
Wellbeing nesmí sloužt sám sobě, což znamená, že se nesmí stát osamoceným kritériem pro kvalitu školy, neboť ho není možné odělit od výsledků vzdělávání, od smyslu a lidské vůle. Pokud by "osamocené blaho" někdo ustanovil za kritérium, poškodil by tím nejen žáky, ale i učitele v jejich kompetentnosti a profesním růstu. V takovém případě by wellbeing nesloužil kvalitě, ale devalvaci hodnot.

 



Základem organizace jsou lidé, kteří využívají STRATEGII (psané dokumenty) a KULTURU (lidské hodnotové souznění). Pokud je součástí organizace péče o pracovní podmínky a reflexe společné práce vůči hodnotám, pak se nacházíme v modelu sebeučící se organizace. To je taková, která usiluje o osobní a profesní růst svých lidí. Zde je wellbeing (a programová péče o něj) zcela na místě, neboť tvoří vlastně "životní prostředí" pro efektivní práci. Wellbeing je tedy reciproční konstrukt, o který, když se pečuje, přináší ovoce.


Pokud stojíme o slaďování STRATEGIE a KULTURY, (z čehož má prospěch wellbeing a následně lidé), pak potřebujeme využít komplementární, formativní zpětnou vazbu.

             


Udržitelnost wellbeingu je možné dosáhnout skrze společnou regulační zkušenost.

 

Obrázek vlevo vystihuje vzájemný vliv výstupních (indikačních) kvalit dosažené a využité "vzdělávací pohody", tedy úšpěšnost práce, výsledků a dopadů edukace. Nejde jen o nauku a didaktické procesy, ale také o zkušenostní, tedy i praktický dopad vzdělávání.




Nepřímé, komplementární měření našich evaluačních nástrojů přináší komplexní, indikační obraz o vzájemnosti dopadů, procesů a podmínek pro jejich uskutečnění.

     

Co se musí stát, abychom dosahovali a v dobrém užívali wellbeingu a abychom tak zlepšili učení a výsledky vzdělávání?

- změna myšlení, z povrchního a instantního na hluboké
- podpora aktivního módu výchovy a vzdělávání
- rozvoj vnitřní motivace k učení
- učení v modelech řešených problémů
- hodnotové učení a seberegulace
- budování a podpora mravního étosu
- podpora a rozvoj kritického a tvůrčího myšlení
- podpora a rozvoj organizačního učení
- kultivace kultury školy + etický kodex
- práce se sociální a emoční inteligencí
- péče o psychohygienu ped.pracovníků
- podpořit sebedůvěru a vědomí vlastní hodnoty učitelů
- vybavit učitele formativními metodami a formami práce
- vybavit učitele v dovednostech práce s dynamikou třídy
- rozvoj zkušeností s edukační práce s chybou a sebereflexí
- optimální žákovská nasycenost tříd
- budování školní a třídní sounáležitosti

 

 


Učební a pracovní pohoda (well-being) by měla být součástí managementu péče o kvalitu vzdělávání, neboť well-being má být součástí organizace, která se učí ze svých rozvíjených a sdílených zkušeností. Součástí takové péče je průběžná reflexe, která nás ujišťuje zda jdeme správně a také to, zda lidé mají takovou péči v srdci, tedy, že se neodehrává jen formálně. Pak jsou schopni realizovat reflexi a přijímat její výsledky a učit se z nich.

 


Na jaře roku 2013 jsme zavedli implementační a evaluační model (viz.obrázek), kde (e) = průběžná evaluace, podporující reflexi a sdílení zkušeností v organizaci, která reguluje svoje procesy, aby optimalizovala společnou práci. Nazvali jsme ho "Cyklický model implementačního pokroku" = CMIP©, (což je regulační zkušenost), proto, že počítá nejen s cyklickým zlepšováním, provázeným průběžnou evaluací, ale zaměřuje svou pozornost také na optimalizaci pracovních podmínek a uplatnění podporovaných, přirozených týmových a kompetenčních rolí.


Každý člověk ve své přirozené týmové (ale i kompetenční) roli naplňuje své instinktivní potřeby spojené se svým osobnostním, profesním a sociálním uplatněním. Tím dosahuje nejvyšší vnitřní motivace, která zahrnuje také vnitřní hodnotový svět. Well-being se pak může významně podílet na pokroku a udržitelných inovacích, a tím i na profesním růstu.


Well-being je prostě dobrý pocit z péče o dobrou zkušenost.

emoční inteligence rozvoj osobnosti metody a formy práce komunikace ve škole pedagogika formativní


Emoční kompetence bývají sdružené, jedna vychází z druhé a potkávají se v 5 základních složkách emoční inteligence. Její efektivní využítí můžeme nazvat emoční adaptabilitou, ale také tacitními zkušenostmi člověka.


Emoční způsobilost = INTRApersonální a INTERpersonální kompetence

 

- je schopnost vyvěrající z celkového potenciálu EQ a dá se rozvíjet celý život
- jde o nezbytný přadpoklad pracovní a tedy i životní úspěšnosti
- zralost našich emočních kompetencí je úměrná tomu, jak svůj talentový potenciál dokážeme uplatnit mezi lidmi
- sama dobrá míra emoční inteligence je spíše dispozicí a ještě neznamená, že člověk zvládne její praktické použití
- empatie je racionální schopnost vyznat se v pocitech lidí a souzvučně na ně reagovat
- opakem empatie je tzv. "citová hluchota"
- vysoká míra empatie může být zahlcující a vysoká socialbilita někdy ukazuje na povrchost ve vztazích
- základem všeho je schopnost vyznat se ve vlastních pocitech
- nezbytným pomocníkem je schopnost sebeovládání a seberegulace
- mezi arzenál EQ patří také schopnost sebemotivace, ale i motivace druhých lidí
- učitelé potřebují velkou schopnost emoční a sociální inteligence


 

Tímto okruhem dovedností se zabývá humanistická pedagogika a lze ji rozvíjet např.prostřednictvím FORMATIVNÍ INTERVENCE.