10) Spolupráce v TRIPARTITĚ - žák,rodič, učitel
komunikace s rodiči
emoční inteligence
rozvoj osobnosti
metody a formy práce
spolupráce v TRIPARTITĚ
inkluze a rovný přístup
psychologie výuky
pedagogika pragmatická
motivace žáků
organizace učení
individuální přístup
kompetence k řešení problémů
lidská zralost a její kultivace
empatie a etika
konstruktivní reflexe
Kompetenční model dává rodičům tušit mnoho nejasností v porozumění toho, co škola dnes poskytuje žákům a studentům, případně, co od nich vyžaduje. Jsou zvyklí na stručnou zprávu ve formě známek a tak se mohou někdy domnívat, že veškerá "moc" nad rozvojem dítěte a s tím spojená odpovědnost za výsledky je na straně učitelů. Učitelé to však dnes mají velmi těžké, neboť ty děti, které v rodinách nepotkali lásku jsou ve škole jen těžce motivovatelné. Celoživotní učení se tak může stát pro mnohé jen růžovým snem, přičemž můžeme prošvihnout důležitou dobu, kdy lze rozvoj dítěte ještě ovlivnit.Stačí si uvědomit, že žáci, kteří dnes navštěvují školu jsou budoucími rodiči, a někteří možná budoucími učiteli.
Celková náročnost na obsah učiva a jeho zvládnutí rozděluje děti na schopné „nabiflovat se“a na tábor těch, co si nemůžou moc vyskakovat při výběru střední školy. Nároky jsou vysoké, o čemž svědčí i návodové a tréninkové cvičebnice pro ambiciózní typy, které rodič může pořídit za 400 Kč, v „dobré“ snaze pomoci své ratolesti na startovní čáru životem „spotřebitele“. Proč nestačí běžný čas vyučování aby bylo dítě „připraveno“? Proč tolik dětí chodí do školy s nezájmem? Kdo ji vezme z rukou cigarety a drogy? Co všechno musí naučit dítě rodina a co učitel?
|
Obsah tématu :
-
výuka a výchova založená na odměnách a trestech
-
jak vzniká selekce schopných a neschopných
-
anatomie instinktivních potřeb, touhy a strachu
-
co má vliv na kultivaci vztahů a dospělosti
-
proč je potřebné klima ve třídě stejně tak jako klima v rodině
-
co všechno děti chtějí tajit a proč
-
explorační aktivita "cestičky školních vztahů"
-
proč se někteří rodiče bojí přijít do školy
-
co je to vnitřní dítě a proč je součástí každého člověka
-
komunikační bariéra mezi rodičem a učitelem
-
možné formy spolupráce – dítě, rodič, učitel
-
kdo má pečovat o rozvoj osobnosti žáka
-
kdy a proč se v člověku nezachová psychické zdraví
-
proč péče o vztahy, včetně nastavení hranic, není luxus
-
jak si dospělí můžou hrát a pochopit tak školu
-
jak může učitel prostřednictvím dítěte ovlivňovat rodinu žáka
-
co může zapojit rodiče do procesu vzdělání
|
|
|
|
Vzdělávací cíl:
Člověk jako člen společnosti je po celý svůj život stavěn do situací, ke kterým je nucen zaujmout stanovisko, jednat. Můžeme vědět jak se zachovat, pokud jsme si konkrétní situaci ještě sami nezažili, pokud netušíme, jaké důsledky by ta či ona varianta mohla mít ? Mnohdy nedokážeme odhadnout ani jak se zachováme my sami. Přesně neznáme své reakce, natož pak reakce ostatních.
Podle obecně platného pravidla lze říci, že úspěšní lidé jsou především ti, kteří jsou „zkušení“, kteří mohou čerpat z již prožitých situací. Co to znamená? Zažili ve svém životě řadu situací, které je vedly k určitým závěrům a pravidlům. Opakovala-li se tatáž, nebo podobná situace, mohli dojít k odhalení obecnějších pravidel, zákonitostí. Zážitek je tedy formativní.
Cílem semináře je vybavit pedagogy znalostmi a dovednostmi, které mají zásadní vliv na vytváření vztahů s rodiči. Získají uvědomění svého komunikačního stylu i styly organizace spolupráce s rodiči, nejen formou třídních schůzek, ale také osobních rozhovorů a konzultačních hodin. Formou individuální práce s žákem mohou nepřímo částečně ovlivňovat kulturu rodiny žáka. Úroveň jejich komunikačních dovedností je velmi důležitá pro navázání nosného vztahu a pochopení zvláštností rodiny.
komunikace s rodiči
týmová sborovna
formativní hodnocení
rozvoj osobnosti
spolupráce v TRIPARTITĚ
vzdělávací procesy
Kompetenční model působí rodičům mnoho nejasností v porozumění toho, co škola dnes poskytuje žákům a studentům. Jsou zvyklí na stručnou zprávu ve formě známek a tak se mohou někdy domnívat, že veškerá "moc" nad rozvojem dítěte, a s tím spojená odpovědnost za výsledky, je na straně učitelů. Učitelé to však dnes mají velmi těžké, neboť ty děti, které v rodinách nepoznali dostatečnou pozornost a péči, jsou ve škole jen těžce motivovatelné. Celoživotní učení se tak může stát pro mnohé jen růžovým snem, přičemž můžeme propásnout důležitou dobu, kdy lze rozvoj dítěte ještě ovlivnit. Stačí si uvědomit, že žáci, kteří dnes navštěvují školu, jsou budoucími rodiči, a někteří možná budoucími učiteli.