Regulace je důležitá součást poznání

Lidé se prakticky učí, když dokážou zlepšovat nejen práci, ale i plán a evaluaci

Každá zkušenost, směřovaná k dobré praxi musí být provázena opakovaným zlepšením. Ať už jde o činnost jednotlivce nebo skupiny, nemyslí se tím jen zlepšení pracovní aktivity a jejího dopadu, ale zejména zlepšení plánu. Může v něm zůstat původní cíl, ale lze k němu dojít za jiných podmínek nebo jinými cestami nebo s pomocí jiných nástrojů. Přesto se někdy stává, že až praktickou činností podle plánu člověk zjistí, že si stanovil nejen nesprávnou cest, ale někdy i nesprávný cíl. Cíl je dáván potřebami a smyslem, který v něm člověk vidí. Jestliže se cíl významně dotýká života člověka a zejména jeho smyslu a podmínek, bývá takové zlomové zjištění až fatální. To, co jsme dlouhý čas pokládali za důležité, může stratit svou hodnotu i smysl, když v průběhu poznáme, že se výsledek nakonec obrátí proti nám. Bývají to případy vedlejších efektů našich aktivit, na které jsme v počátku nemysleli, i když jsme si někam udělali předem seznam případných rizik.

Je proto nanejvýš moudré, mít možnost průběžně zkoumat kam směřujeme a na jaké dopady to ukazuje. Faktorů, které jsou naší plánovanou a dobře míněnou činností ovlivněny, je mnoho. Tím nejzávažnějším faktorem je člověk. Jeho potřeby, zájmy, schopnosti a dovednosti, vůle a hodnoty. Pokud bychom ztratili nebo přehlédli něco cenného z lidského faktoru, ztratili bychom hlavní akcelerační a realizační sílu, nejen pro tento projekt.

Proto je moudré vystavět plán rámcový (předběžný) a nechat v něm místo na observační mechanismy (monitoring a evaluaci), abychom mohl naše myšlení a plánování pružně změnit. Pomůže nám to efektivněji dosáhnout cíle nebo eliminovat ztráty, které by mohly zanechat škodu v lidském vědomí.