Kompetenční model

Dnes už není žádným tajemstvím, že kompetence jsou trvalejší než znalosti, protože stojí na řadě osobních metazkušeností, které spoluvytváří seberealizační cestu a tím i osobnost. Škola může s velkým užitkem podporovat rozvoj zkušeností, neboť právě zkušenost je "živným elixírem" pro "kompetence".

1) In-formací je každý vjem a následně i každý úsudek.
2) Myšlení jsou zejména analytické, hodnotové a rozhodné informace.
3) Nejvíce se učíme, když zakoušíme svobodu, ve které se rozhodujeme.
4) Vznik vnitřní motivace závisí na instinktivním volání a nalezeném smyslu.
5) Každý problém je vždy řešitelný na hlubší úrovni než je původně vidět.
6) Vlastní cesta poznání, učení a organizace je základem konstruktivismu.
7) Schopnost pracovat ve prospěch celku závisí na dovednosti sebepoznání a organizace času.

Růst každé složky je podporován činnostní příležitostí a dovedností reflexe (hodnotící zpětné vazby).

Kompetence jsou kultivované potence, tedy vlohy a nadání, které čekají na rozvojovou příležitost. Jakmile žák a jeho organismus vycítí, že naplňuje svoji vlohu nebo nadání, pak má učitel vystaráno s navozováním vnitřní motivace. Problém je však v tom, že řada škol kopíruje akademický a intelektuální styl vysokých škol, a tím zmenšuje učební a zkušenostní prostor pro jinak nadané žáky. Řada z nich se učí docela praktickým stylem, "ruka učí hlavu", což potřebuje vhodnou didaktiku, která ředě učitelů prostě chybí. Namísto vnitřní motivace pak přichází nuda a s ní vystupují na povrch nezralé sociální a emocionální složky osobnosti žáka. Čekání na rozvoj kompetencí je pak marné.