Metodika

Pokud změníme evaluační optiku (střed obrázku), tedy to, jak se díváme na cílevědomou lidskou zkušenost, pak se oproti konvenční zvyklosti mění všechny metodické položky, i když algoritmický princip zůstává zachován.
 

1) Řešený problém vidíme pohledem aktérů, tedy jejich implementačních potřeb a realizačních cílů.
2) Tvar evaluačních indikátorů není simplexní, ale je komplementární. (nese nerozdělenou informaci - střed obrázku)
3) Plán evaluace počítá s mapováním potřeb, opatření, intervencí, pokroku, dopadů a udržitelnosti.
4) Sběr dat je současně kvantitativně-kvalitativní. (smysl, pokrok, užitek, dobro, růstové myšlení = relevance)
5) Evaluační analýza počítá s vícehlediskovou priorizací (dle V1,V2, V3,V4),  faktorovou korelací a případnou shlukovou analýzou.
6) Doporučení intervencí či opatření vychází ze zjištěné tzv. realizační kapacity lidí a tzv. zóny nejbližšího vývoje.

Vše je podřízeno metodě nerozdělené informace, tzv. komplementárních indikátorů.
Pojmenování formativní evaluace je opodstatněné efektem systemického a růstového myšlení.
Tento model evaluace podporuje zdravou subsidiaritu učící se komunity nebo projektové organizace.

Reflektovaná opatření a intervence jsou pak obsahem Knihovny formativní praxe©.