Facebook
Hlavní strana › Důležitá témata › Sebeučící se organizace - SUO › Atributy SUO

Atributy SUO

   
Atributy učící se organizace 
(Upraveno dle Tichá,1999)
     
01 Učení jako součást formulace strategie Strategie organizace je vědomě strukturována tak, aby umožňovala učení, a učení je součást zpětné vazby, využívané k upřesňování vývoje společné progresivity a efektivity komunity.
02 Participativní přístup Všichni nebo valná většina členů organizace mají šanci přispět nebo se spolupodílet na tvorbě strategie. V ideálním případě tak činí ve spolupráci s ostatními zájmovými skupinami tak, aby strategie respektovala a podporovala různorodé zájmy.
03 Sdílená informační struktura Informační technologie jsou využívány nejen k automatizaci zpracování dat, ale hlavně k zpřístupnění a sdílení informací o podstatných záležitostech organizace, aby všichni pracovníci měli možnost podílet se na jejich řešení z vlastní iniciativy.
04 Vnitřní výměna Vysoká míra vnitřní výměny informací a zkušeností, která jde napříč odděleními, funkcemi, jednotkami, aby se pracovníci z různých organizačních jednotek navzájem vnímali jako partneři procesu učení.
05 Pružný systém odměňování Větší pracovní autonomie a větší míra delegování úkolů vyžaduje pružný systém peněžního i nepeněžního odměňování, aby bylo možné zohlednit individuální potřeby, výkony a odpovědnosti.
06 Podporující kapacity a struktury Široký, pružný koncept, podporujících podmínek, který zahrnuje vytváření sítí, regulaci procesů a procedur, podle měnících se nároků, cílů a výstupních požadavků.
07 Sběr informací o vnějším prostředí Průběžný sběr informací o vývoji vnějšího prostředí a jeho distribuce k vnitřním uživatelům.
08 Inter-organizační učení Využití zkušenosti jiných organizací k vlastnímu učení a využití různých forem takového učení.
09 Atmosféra podporující učení Podpora experimentování a inovací, včetně jejich reflexe (kladení otázek, zpětnou vazbou, hodnocením).
10 Příležitosti osobního rozvoje Podpora osobního a profesního růstu každého člena organizace.

 

A jak by to mělo být ve škole?
 
Koncept sebeučící se organizace využívá edukačních sociálně-konstruktivistických prvků pro proces učení, jeho regulaci a organizaci
Hlavní principy konstruktivistické teorie

1) Zaměření na žáka-studenta znamená, že:

- při učení je akceptována autonomie studenta (jeho vůle, vlohy, potřeby, ..)
- zásadní význam pro učení má reflektivní zkušenost studenta (jeho dosavadní znalosti, zážitky, postoje, zkušenosti, ..)
- klíčem k učení je vhodná motivace studenta (podporující jeho zvídavost, iniciativu)

3) Žák-student ve své roli:

- je zodpovědný za vlastní učení se (svoboda volby, důvěry a rozhodování)
- organizuje si vlastní práci (rozhodování je iniciativní)
- se učí nejen novým poznatkům a zkušenostem, ale také způsobům, jak se učit, k formování využívá prožitku a reflexe
- využívá nových technologií (internet, software, modelování)

2) Učení je proces, který:

- probíhá v kontextu (k cílům, ke zkušenosti, perspektivám, předsudkům, obavám studujícího)
- podporuje dialog (mezi žáky, mezi učiteli, učiteli a žáky)
- učení vyžaduje čas k reflexím, ke sdílení a vyzrávání
- je zaměřen na hlubší porozumění, hledání pravdy, souvislostí a argumentaci
- proces učení aktivuje vyšší hladiny Bloomovy taxonomie
- konstruktivistické učení pracuje s vědomým rozhodováním a navazuje na odpovědnost

4) Učitel ve své roli:

- plní funkci facilitátora a moderátora (podněcuje, podporuje aktivitu sebeučícího se žáka, podněcuje skupinu)
- plní úlohu průvodce (navrhuje, doporučuje, vybízí k tvořivosti a kritickému myšlení, mentoruje = klade dobré otázky)
- využívá možností, potřeb a silných stránek studenta, podporuje jeho týmovou roli
- sám se průběžně učí z vlastní i společně sdílené zkušenosti