Facebook

Strategie 2030+

rozvoj osobnosti strategie a rozvoj školy profesní rozvoj učitelů psychologie výuky střední článek řízení vzdělávací obsahy konstruktivismus projektové řízení


Je evidentní, že svět ideí, řízení a praxe má v dnešní době poruchy souladu, komunikace a zpětné vazby. Kontextové příčiny jsou však vždy hlouběji, než je problém viděn.

Akademici mluví převážně o svých malých uzavřených (laboratorních) světech a uznávají převážně informace z těchto umělých podmínek. Úředníci zatím nesystémově distribuují rozkmitané politicko-mocenské nálady a ztrácí se v prioritách a smyslu produkovaných dokumentů. Učitelé téměř zacyklili svou praxi v zajetí starého znalostního modelu a zatím s námahou čelí zátěži, která vstoupila i do škol ve formě eroze životních hodnot společnosti a sekundárního vlivu dysfunkčnosti řady rodin svých žáků. Co může být majákem v mlze roztříštěných zájmů, nebo alespoň orientačním bodem, který by měl chránit před nárazem, když postrádáme spolehlivou mapu?

Téměř každý den je z médií, zabývajících se školstvím a vzděláváním obsedantně patrné, že si neustále neseme problém, se kterým školství vstupovalo do své nedávné reformy a do věku tzv. "kompetenčního modelu". Je to podobné jako s evolucí, která řeší otázky vzniku a vývoje života a čím víc je konfrontována s genetickou biologií a paleontologickými nálezy, tím víc můžeme spatřovat jednak neústupnost evolucionistů ze své rámcové myšlenky a tím i neochotu podívat se na přítomnost i minulost z jiného pohledu. Takže v aktuální současnosti obou problémů je stav téměř stejný jako na jejich počátcích. Pověra v evoluci (že hmota bez informace se zorganizovala v inteligenci soupeřením) i znalostní model (že osobnost člověka rozvíjíme bez sebezkušenosti a reflexe) zabraňují lidem samostatně přemýšlet, což brzdí jejich vývoj. A také proto, co se nesmí nebo co nelze opustit, tedy pro autoritativní šablonu školy, poplatnou minulému "století páry", která dodnes v lidech přetrvává a tvoří jakousi profesní mlhu a tím i vývojovou slepotu.

          

Přenesená znalost přece nekultivuje osobnost člověka, ale až její praktické užití a zlepšování v sociálním a enviromentálním prostředí. Tomu se říká život a ve škole třeba projekt. K tomu je potřeba ještě vědět, že "poznání a hodnocení nelze oddělit", (John Dewey). Proto, když jde o komunikaci a zpětnou vazbu, tak k jejímu plnému a účinnému využití potřebujeme rozvíjet a kultivovat schopnost lidské empatie a kus moudrosti, jinak jsme odkázáni jen na tu papírově přenesenou informaci a její testování, od čehož se e-learning liší jen nosičem znaků a případně robotickým zpracováním výsledků.

In-formace může formovat, když je dialogická a reflexivní. Když testujeme jen její paměťové zacyklení bez možnosti, použít znalost skrze zkušenost jedinečné individuality, pak jde spíše o totalitní indikátor, který je vytrvalým zdrojem žákovské i učitelské demotivace.

         

   Zdroj: MŠMT 2020
 
Strategie 2030+ má dva hlavní strategické cíle
 

   Strategický cíl 1: Zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život
   Strategický cíl 2: Snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnit maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů

  
   Cesty k realizaci těchto cílů představují jednotlivé strategické linie, kterých je celkem pět
 

   Strategická linie 1: Proměna obsahu, způsobů a hodnocení vzdělávání *
   Strategická linie 2: Rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání *
   Strategická linie 3: Podpora pedagogických pracovníků *
   Strategická linie 4: Zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce *
   Strategická linie 5: Zvýšení financování a zajištění jeho stability
   (* specializace HEURÉKA CZ)



Podle Strategie 2030+ (vznikající v r.2019-2020) se musí zásadně změnit vztah učitele a žáka či studenta. Vyučující se na něj dnes dívá jako na objekt vzdělávání. Důležité je spíše partnerství, spolupráce na společném zájmu, kterým je dosažení komplexnějších dovedností. Žákům a studentům je třeba dát důvěru, ale zároveň musí přijmout odpovědnost za své vzdělávání. Na prkna pedagogiky má vstoupit zkušenostní reflexe, jako funkční nástroj rozvoje kompetencí i osobnosti a zájmem školy by měl být hodnotově vybavený a orientovaný člověk s vnitřní motivací a touhou dále se vzdělávat.  Jak implementovat takovou vizi či strategii?  (Mj.,tuto "didaktiku" přinášíme školám od r. 2004.)

Viz: www.zpravy.aktualne.cz    Strategie 2030+   /  Hlavní směry vzdělávací politiky ČR 2030+

 

Proměna obsahu a způsobu vzdělávání

(realizace témat STRATEGIE 2030+ prostřednictvím MAP)
- podpora schopností hlubšího porozumění problémům v širších souvislostech oproti přetěžování žáků informacemi
*
- důraz na využití znalostí ke kreativním aktivitám a týmové spolupráci *
- propojování jednotlivých disciplín a jejich uplatňování pro praktické použití *
- rozvoj dovedností a získávání praktických zkušeností a poznatků v souvislostech *
- podpora a rozvoj badatelské a projektové výuky *
(* specializace HEURÉKA CZ)

Podpora učitelů, ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání

(realizace témat STRATEGIE 2030+ prostřednictvím MAP)
- podpora vzájemného profesního sdílení
*
- podpora přenosu osvědčených a funkčních inovativních metod *
- podpora pedagogických pracovníků při společné přípravě výuky a jejím reflektování *
- důraz na to, aby pedagogické týmy dokázaly zaměřit vzdělávání svých žáků více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život *
(* specializace HEURÉKA CZ)

Digitální kompetence k celoživotnímu učení

(realizace témat STRATEGIE 2030+ prostřednictvím MAP)
- seznámení se silnými i slabými stránkami využívání informačních technologií
- seznámení s riziky spojenými s využíváním informačních technologií
- získávání kompetencí pro využívání informačních technologií pro využívání relevantních informací
- rozvoj schopností vyhledávat, třídit a kriticky hodnotit informace
*
(* specializace HEURÉKA CZ)

Snižování nerovností a rovný přístup ke vzdělávání

(realizace témat STRATEGIE 2030+ prostřednictvím MAP)
- dostupnost, inkluze a kvalita předškolního vzdělávání
- inkluzivní (společné) vzdělávání a podpora dětí a žáků ohrožených školním neúspěchem
- rozvoj kompetencí pedagogických pedagogů v oblastech, které směřují ke schopnosti vzdělávat různorodé kolektivy dětí
*
- rozvíjet potenciál žáků se sociálním znevýhodněním *
(* specializace HEURÉKA CZ)

 

Zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce

(realizace témat STRATEGIE 2030+ prostřednictvím MAP)
- koncentrace odborných kapacit v územích („střední článek“)
*
- snížení administrativní zátěže
- zvýšení odbornosti a informovanosti všech aktérů
*
- zlepšení komunikace, spolupráce a důvěry *
- lepší využití dat a zvýšení relevance a kvality vzdělávacího výzkumu *
(* specializace HEURÉKA CZ)

 

Doplňující, volitelná témata rozvíjející směry STRATEGIE 2030+

(realizace témat STRATEGIE 2030+ prostřednictvím MAP)
- rozvoj podnikavosti, iniciativy a kreativity dětí a žáků
*
- rozvoj kompetencí dětí a žáků v polytechnickém vzdělávání *
- kariérové poradenství pro žáky ZŠ (směřování k životnímu uplatnění) *

Dále dle potřeb identifikovaných v území
- rozvoj kompetencí dětí a žáků pro aktivní používání cizího jazyka
- rozvoj sociálních a občanských kompetencí dětí a žáků
*
- rozvoj kulturního povědomí a vyjádření dětí a žáků
- investice do rozvoje kapacit ZŠ a SŠ
(* specializace HEURÉKA CZ)



 


Střední článek podpory (SČP) - je v českém vzdělávacím prostoru chybějící observační, servisní a manažerský (organizační) článek mezi rezortem a vzdělávacími organizacemi.

Podle Michaela Fullana, emeritního profesora Ontarijského institutu, je "vedení ze středu" vhodnější než stávající systém řízení zejména pro inovace, jejich další šíření, zapojení studentů a učitelů a také pro hluboké učení, jako je například rozvoj charakteru, výchova k občanství, spolupráci, kreativitě a kritickému myšlení. Vedení ze středu dokáže mobilizovat celý systém na základě nových, hlubších způsobů organizace a učení, které jsou potřeba v 21. století.“

Učení ze středu představuje nový a účinný způsob myšlení, který nás oprošťuje od zastaralých a omezených modelů závislých na přístupu shora dolů nebo zezdola nahoru. Dává svobodu většímu počtu osob zapojit se do cílevědomé změny systému, které společně vytvoří a vzít za ně odpovědnost.


Vedení ze středu je strategie pro systémovou soudržnost.

 

Vedení ze středu ve velkém měřítku umožňuje a probouzí tolik potřebnou specificky místní inovaci a současně pomáhá vyhodnotit a vytřídit, co by se mělo zachovat a šířit dál. K tomu ale školy potřebují subsidiaritu.
 

Pro efektivní začlenění a užití SČP v českém vzdělávacím prostoru poskytujeme jeho aktérům nástroje a služby "formativní evaluace". Dokážeme zmapovat a změřit pracovní zkušenost natolik, že pak můžete účinně optimalizovat následující podporu, management i opatření. Tím podpoříte sdílení dobré praxe a systémové myšlení a soudržnost.


Subsidiarita jako nezbytná podmínka růstové změny.

Protože požadovaný a očekávaný svět kompetencí je založen na aktivitě, spolupráci, samostatnosti a odpovědnosti, nelze pochybovat o tom, že by šlo jen o některé jednotlivce a organizace (vzdělávací zařízení) by z toho byly vynechány. Chceme-li po lidech růstovou změnu, musíme jim poskytnout aktivní rozhodovací pravomoc a odpovědnost nad svým životem.


Školy proto potřebují vlastní reflexi (formativní evaluaci),
aby .. budovaly svou svébytnost


+ znaly svá kulturně-hodnotová měřítka
+ svobodně iniciovaly jednotlivce i skupiny
+ prohlubovaly myšlenky, smysl a cíle demokracie
+ delegovaly subsidiární pravomoce do samosprávy školy
+ nalézaly odpovědi na své sociální, kulturní a duchovní potřeby
+ prožívaly důstojnost ve svém autonomním a profesním prostoru
+ probouzely a kultivovaly v lidech vzájemný respekt a důvěru
+ budovaly vlastní organizační sebevědomí a identitu = zkušenost
+ uplatnily princip svobody a odpovědnosti a tím i svébytné autority
+ zvyšovaly svou společenskou jednotu a legitimitu z vlastní úrovně
+ aby podporovaly morální zdraví a funkční společnost

Informační list - ke stažení.

 

 

Jedním z praktických příkladů potřebné subsidiarity je budování, udržování a péče o well-being.

Proč? Místní lidé totiž rozumí svému problému v kontextu místních podmínek vždy lépe, než vzdálení lidé.

 

Uplatnění školní subsidiarity podporujeme speciálními formativními evaluačními nástroji.