Facebook

Sebevědomí

formativní hodnocení rozvoj osobnosti psychologie výuky psychologie osobnosti


Utváření sebevědomí .. a proč se jím zabývat?

Utváření sebevědomí .. a proč se jím zabývat?

Formativní vliv interakčního prostředí školy je velmi významný z hlediska rozvoje osobnosti žáka. Jde o to, jak je žák sociálně přijímán, jak je edukačně hodnocen a oceňován, jaký konstruktivní vliv má na svůj život ve škole, jaké má postavení ve skupině svých vrstevníků, jak je akceptován učiteli, jak se sám identifikuje s rolí žáka, jak ho naplňuje poznání a také jak reagují rodiče na jeho školní výsledky. (Modifikováno dle Smékal, 2002)

Jádrem osobní identity je pocit: "Kdo jsem a kam patřím?" Psycholog E.Erikson (1947) tvrdí, že "Nevytvoří-li se osobní identita v období dospívání, má tento deficit za následek, že po celý zbytek života se člověk hledá nebo prožívá pocit nezakotvenosti či nezařazenosti."

 
Sebevědomí se buduje postupným poznáním a interakcí s okolím a stává se opěrným bode vůle a vnitřní motivace.
           

Od okamžiku početí je osobnost vystavena působení velkého množství podnětů, na něž reaguje vnitřně i navenek. Tyto podněty, které se mohou vyskytovat dlouhodobě, neústale nebo jednorázově, třeba jen na okamžik,  vývoj či  utváření jedince buď přímo vyvolávají nebo alespoň usměrňují a modifikují. (Smékal, 2002)



Sebevědomí je jednou z hlavních složek osobnosti člověka. Jde o míru důvěry a jistoty ve své schopnosti, kterými se uplatňuje v životě. Prostřednictvím sebevědomí člověk uplatňuje své sny a ideály, své vize a cíle.


Prostřednictvím sebevědomí věříme, že jsme schopni opravit chyby a zlepšit své činy.
Sebevědomí nám umožňuje projevovat a užívat naši vnitřní sílu.

 

       

           
Případný pocit nejistoty, který vyplývá ze špatných sociální zkušenosti, se může natolik zafixovat, že dítě zatěžuje i v dalších vývojových fázích.
Škola nemůže úspěšně rozvíjet a využívat vnitřní motivaci, pokud nepodporuje zdravé sebevědomí a přirozenou identitu dítěte.
 
 

Jak spolu souvisí sebevědomí a kompetence žáků?

Jak spolu souvisí sebevědomí a kompetence žáků?
 

Od chvíle, kdy se školství shédlo v tzv. "klíčových kompetencích", je tato oblast vzdělání dotována a násobena řadou akademických informací o rozvoji a nabývání cílených kompetencí, avšak zákonitosti jejich vzniku, budování a posilování jsou stále odsouvány mimo pozornost učitelů a dalších odborníků. To, že jsou kompetence významně propojeny s identitou člověka a jeho vnitřní motivací není zatím v reálných činech vzdělávání a výchovy příliš vidět. Pokud dítě nedisponuje zdravým sebevědomím, pak není možné uvažovat o rozvoji kompetencí, neboť ty tvoří s osobností a identitou jednotný komplex sil, které posilují jak kognici, tak budování osobního smyslu a individuální vůle dítěte. Identita a hodnota dítěte je totiž silně potvrzována nebo devalvována sociální interakcí v základních oblastech - rodina, kamarádi, škola.
 

   

Sebeúctu stavíme na dvou pilířích - na demonstrovaných kompetencích, které jsou většinou (ale ne vždy) viditelné ve vnějším světě a na sebehodnotě, sebelásce, tedy vnitřním pocitu přijetí. (Golden, 2001)

Někde hluboko v nás je uložena naše SEBEHODNOTA, která narostla skrze vnitřní prožitky výše uvedených oblastí. Obrázek pak vystihuje podněty sociální interakce posilující nebo ohrožující vědomí vlastní hodnoty žáků ze strany - rodiny, kamarádů a školy.


Z uvedeného je patrné, jaké rezervy má oblast školy, kamarádů a rodina pro budování zdravého sebevědomí žáka, posilování vnitřní motivace a rozvoj kompetencí. Ve všech oblastech jde v prvé řadě o dobré vztahy.

Ekvivalentem kompetencí je "zkušenost", ve které je řada meta-kognitivních procesů a obsahů, posilujících osobnost žáka - (rozum, city a vůle).
 

Kde se odehrává většina zkušeností, kterou vidí naši vrstevníci?