Facebook

Řešení problémů a komplexita

rozvoj osobnosti metody a formy práce projektová implementace kompetence k řešení problémů lidská zralost a její kultivace


Život, projektový svět i jakékoliv učení stojí vždy na jednom, na .. výzvách a schopnostech "ŘEŠENÍ PROBLÉMU". A to zejména tehdy, když se snažíme nedělat věci starým způsobem, tedy udělat nějaký vývojový krok. A proto si musíme uvědomit, že téměř každý problém je viditelný na jiné rovině, než leží jeho podstata a příčiny, a tedy i případné řešení. Přitom za řešením často nemusíte až do vědecké hlubiny.

 

 

Čím hlouběji leží příčina problému ..

- tím je neviditelnější a také definičně hůře dostupná
- tím více je provázána s jinými faktory, podmínkami a příčinami
- její podstata a souvislosti jsou hůře pochopitelné většímu počtu lidí
- současný (svobodný a rozdílný) hodnotový svět znemožňuje její pravdivou informační přítomnost v našem vědomí
- je to právě nejasný (rozdrolený) hodnotový svět vlivných lidí, který ztěžuje jiným lidem, aby problém vyřešili
- a proto, rozdělený mocenský (ideologický) svět vytváří nadproblém pro řešení běžných problémů
- přesto, že se to bude zdát vzdělaným lidem imaginární či podivné, příčiny problémů leží v "duchovní rovině"
.. a přesto může být jejich řešení na dosah ruky


Čím méně si uvědomujeme hloubku problému, ..

- tím víc se musíme namáhat s povrchním řešením a tím více času ztratíme a více peněz utratíme
- tím více vznikají spory o cestu a cíl řešení a tím více rušivých emocí vstupuje do komunikace a mezilidských vztahů
- tím méně za sebou zanecháváme dobré dílo a tedy i skutečně vzdělanou generaci

 

Vedle tvořivosti je to právě zkušenost, která hraje důležitou roli v úspěšném řešení problémů. Ne, že by lidé byli už zkušení ve všem a právě nastalý problém pro ně nebyl nový. Přesto a právě proto, že každý člověk je jiný, zkušenost zkušených lidí v sobě obsahuje mentální (znalostní a hodnotová schemata), která dovolují přenést vyzkoušené algoritmy pro řešení problémů do nových kontextů, a tedy i komplexit. Čím rozsáhlejší je problém, tím systémovější a hlubší řešení žádá. Pro komplexitu vidění světa nebo určité oblasti by měli být lidé vybaveni nejen inteligencí a znalostmi, ale i chutí se učit a odvahou udržovat hodnotový svět, neboť ten nám dává smysl a směr řešení i ve složité komplexitě. Je třeba rozeznat, co je prvotní a co je druhotné.

Co znamená komplexita? Ve zjednodušené podobě je komplexita fenoménem, který vzniká z interakčního nakupení a/nebo uspořádání vzájemně na sebe reagujících objektů. Komplexita často obsahuje nelineární vztahy mezi prvky systému, chová se emergentním, adaptivním a koevolučním způsobem, vedeným zpětnovazebními smyčkami (účinek dopadu) a vykazuje směs uspořádaného a neuspořádaného chování, které vytváří dojem, že systém nebo problém žije svým vlastním životem (např. ekosystém, akciový trh, dopravní zácpa, regionální projekt, atd.).

Komplexitu reagujícího systému můžeme zachytit a pochopit s pomocí poctivého pozorování a zkoumání, při kterém můžou vyjít na povrch běžné i hlubinné souvislosti. Pro řešení problému je důležité, aby zainteresovaní a řešící lidé o těchto souvislostech vzájemně věděli. Chování a myšlení lidí v systému jako je škola nebo třída, lze zmapovat a změřit pomocí indikátorů míry existence, podmínek, faktorů a dějů. Pochopit však jejich podstatné interakce a postoje lze až tehdy, známe-li pojivo mezi těmito prvky či faktory. Tím pojivem jsou tacitní zkušenosti, kterým můžeme získat osobní zkušenosti, a které stojí na individuálním hodnotovém či zkušenostním světě. Lidé je vyjadřují svými potřebami a postoji, a tedy i svou vůlí a motivací. Ve vnitřní mentalitě jsou interpretovány jako osobní smysl a určují naše rozhodování

 

 

Proto, v zájmu řešení problému, lze zmapovat a změřit zkušenost a komplexitu tím, že nakombinujeme měření explicitních a tacitních znalostí, při vědomí toho, že skutečná znalost je vlastně zkušenostní a zahrnuje jak potřeby, tak činy, motivaci a smysl.

V řadě případů takového zkoumání se lze dopátrat zjištění, že PROBLÉM jako KOMPLEX stojí na určitých "kořenových příčinách", které ho determinují tam, kde je, a nedovolují lidem úspěšné řešení, dokud se náprava netýká právě těchto příčin. Kromě nevhodně zvolené organizace nebo metody totiž existují určité "fundamentální prvky" spojené s biologickou, psychologickou a sociální podstatou člověka, kterou nepřemůže ani uměle vytvořená STRATEGIE a/nebo KULTURA. V každé organizační kultuře, nejen v takové jako je ta naše, pokud lidé usilují o růstovou změnu, musí nastat určitá míra hodnotového souznění, tedy vzájemně vysvětlené skupinové zkušenosti, která dovolí společné úsilí, vedoucí ke kvalitativní změně. Lidé totiž změní jen to, co uvidí jako nevhodné nebo chybné a zároveň mají chuť či vůli to změnit.