Tak jako existují žáci s různým spektrem zralostí a konstruktivní inteligence a k tomu odpovídající forma osobního učení, podobně existují i učitelé, kteří mají profesně a osobně blíže k některému z vyobrazených edukačních stylů.
 

1) Tradiční styl - je založen na předávání tříděných a hotových postupů a informací, ze kterých je žák zkoušen. To se sem tam hodí i v kompetenčním modelu vzdělávání.
2) Korektivní styl - je založen na zpětné vazbě, kterou poskytuje učitel a reguluje práci žáka. Jde o precizaci práce a očekávaných výstupů, vzhledem ke stanoveným cílům.
3) Formativní styl - je založen na facilitační roli učitele, který vhodnými intervencemi podporuje žákovu konstruktivní kognici a reflexi. V důsledku jde o aktivaci Bloomovy taxonomie kognitivních hladin v praxi a žákovu seberegulaci.

Formativní styl je zákonitě spojen s konstruktivismem ve výuce.

Uvedená edukační typologie dává také odpověď na 2 základní otázky:  Kdy, jak a proč žáky řídit? / Kdy, jak a proč žáky vést?