Facebook

Reflexe jako katalyzátor učení

rozvoj osobnosti metody a formy práce vzdělávací procesy reflexe učení a zkušenosti kompetence k řešení problémů zpětná vazba - ZV


Reflexe je konstruktivní a tvůrčí proces. Řeší se jako ".. zpětné ohlédnutí za osobní nebo společnou zkušeností a síti jejich významů, která je základním kapitálem inteligentního jednání pro budování další zkušenosti .." (Modifikace dle John Dewey, 1938)

Smyslem konceptu dialogického vyučování je podněcování myšlení a prohlubování porozumění žáků prostřednictvím stimulace žákovského zapojení do výukové komunikace (Alexander, 2006)

 

Podstatou dialogického přístupu v pedagogice je takový způsob komunikace mezi učitelem a žáky, v němž na obou stranách dominují vyšší kognitivní procesy. Žáci jsou v takovém stylu výuky více angažováni, je jim dopřána značná autonomie a mohou tak do velké míry ovlivňovat dění ve výuce. Dialog propojuje řeč a myšlení a proponenti dialogické výuky pojímají vyučování jako spolupráci na průběhu poznávání a učení.  (Alexander, 2006)



 

 

Reflexe .. je proces zpracování informací s přihlédnutím k cílům, kam směřujeme a také k tomu, co už se událo. Smyslem reflexe v pedagogice je zkvalitnit proces poznání i samotnou výuku. Jedná se o vědomě řízenou práci, sloužící k hodnocení různých situací, průběhů a výstupů, která využívá zpětnovazebního zkoumání, jehož cílem je hledání širších a hlubších souvislostí a významů. Strukturu reflexe dobře shrnuje tzv. Gibbsův model, 1998.


 


         
     

Gibbsův model reflexe zkušenosti, 1998 - lze naplnit zcela prakticky

Evaluační komplementy © se dívají na reflektovanou zkušenost z více podmínkových, činnostních i hodnotových hledisek, aby reflexe byla natolik objektivní, že v ní můžete spatřit nejen kořenové příčiny, ale také jejich souvislosti.

 

Pokud žáci a učitelé používají metakognici a zlepšují se v ní, naučí se zobecňovat to, co poznali a co se naučili, což zlepší jejich schopnosti učení. (D.Wiliam, 2011)
 



Reflexe ve výuce a rozvoji osobnosti

Reflexe (ohlédnutí za danou aktivitou) je proces, který pomáhá vytěžit a zpracovat zkušenosti získané během aktivity. Díky tomuto procesu je možné se z nabytých zkušeností efektivně učit. Reflexe či zpětná vazby se čím dál častěji stávají zásadní složkou výuky a nebo také řešení problému. Reflexe ve výuce je jedním z případů skupinové reflexe, kdy žáci nejenom pracují s vlastními postřehy a myšlenkami, ale dělí se o ně s ostatními, čím je mohou inspirovat, nebo jim pomoci si určité věci uvědomit z jiné perspektivy. Během výuky je třeba průběžně ověřovat, zda žáci látce skutečně porozuměli, a vést je k tomu, aby si uvědomili, jakými postupy se k poznání a zkušenosti dostali. Náplní žákovské reflexe a sebereflexe by měl být nejen obsah výuky, metody, prostředky či konkrétní činnosti, ale také samotný proces učení. Učitel může reflexi podpořit kladením správných otázek zaměřených například na to, jaké nové informace a poznatky si žáci osvojili, jak souvisejí s tématem, nebo jaké aktivity byly součástí hodiny. Při reflexi je třeba zohlednit, jaké byly stanoveny cíle výuky. Reflexe se k nim vrací a pracuje s nimi. (Modifikace dle Wikipedia.)


 

 


Měli bychom se dívat zpětně na každou svoji práci, abychom ověřovali její cíl, cestu a kvalitu. V těchto atributech je smysl naší práce i našeho života.


Zkušenostně reflektivní učení (ZRU)

S pojmem reflexe také výrazně souvisí pojem Zkušenostně reflektivní učení. Jedná se o výchovně vzdělávací koncept, jenž má v pedagogické historii zapuštěny velmi hluboké a silné kořeny. Definic tohoto pojmu je velmi mnoho. Kolář jej definuje takto: „… jde o takový proces učení, v němž se lidí individuálně nebo ve spolupráci s ostatními pokoušejí prostřednictvím cílené reflexe a ověřování či transformace zažitého objevit nové možnosti, které nemusejí být zřejmé z běžné zkušenosti. Takto nově získaným informacím přiřazují osobní význam s individuálním dopadem na jejich bezprostřední životní realitu a jejich fungování v ní." / Modifikace dle Wikipedia.