|
 Evaluace je totiž provozována za účelem zlepšení či zkvalitnění lidské činnosti. Pokud jsou lidé všímaví, pak jistě vědí, že lidský mozek je přirozeně nejen poznávací, ale i evaluační. Při poznávání, stejně jako při řešení problémů probíhá v lidské psychice řada procesů, které podporují nejen poznání, ale i hodnocení a rozhodování. To vše se děje sekvenčně i asociačně, za pomoci úsudku a mělo by vyústit do lidských činů, podle nichž se člověk vlastně pozná a orientuje.
Podstata významu slova "formativní" je zcela jistě "rámec", který má nějaký obsah, ale také se svými hranicemi dotýká jiných rámců, které mají také své obsahy. Pokud se týká člověka, jsou rámce (formy) i obsahy dány jak jeho dispozicemi, tak vývojem. A na vývoj má silný vliv právě škola, a to i v právním, demokratickém a sekulárním státu.
Formovat něco, to je zodpovědná práce, neboť při tom je třeba respektovat určité zákonitosti. Už to, že něco má svou formu, nezpůsobil člověk, ale je to dáno přírodními zákonitostmi. Člověk má jen určitou možnost a úlohu využít těchto zákonitostí a pokusit se z existujících potenciálů získat to nejlepší, co "vydobýt" lze.
Formativní hodnocení je postaveno na lidském poznání, zkušenosti a komunikaci, v níž se lidé ocitají jak v roli hodnotitele, tak v roli hodnoceného. Už na počátku je třeba říci, že pokud je tato dyáda nerovnovážná, a jeden nad druhým "vládne" svým hodnocením, pak ubývá právě toho nejcennějšího a sice zdravého formativního vlivu. I při dobré vůli je možno takové snahy překlopit do mocenské a podřízenecké pozice, čím se do formativního působení dostane kontraproduktivní síla.
Formativní hodnocení se neobejde bez formativní evaluace. Toto tvrzení je vysvětlitelné zejména na premise, že hodnocení je jen tak kvalitní, jak kvalitní jsou hodnoty, které člověk žije. Proto je třeba, aby člověk zvládal jak hodnocení, tak evaluaci, neboť právě evaluace je vyšší hladina hodnocení (metaproces), která poskytuje nejen srovnávací revizi (benchmarking), ale také revizi hodnot a měřítek, podle nichž se odvažujeme něco hodnotit. Evaluace bez těchto ohledů není pravou evaluací, neboť by byla popřena její základní vlastnost a služba, že učí lidi růst.
|
|
O formativním hodnocení se pak ví, že je a má být průběžné, aby poskytlo hodnocení a korekci kroků na cestě za vytýčeným cílem. Smyslem je vyhnout se chybám a poučit se z nich a tedy, udělat své poznání objektivnější, cíle kvalitnější a zkušenost sebevědomější. Neblahým svědectvím nefunkční evaluace je současná společnost, která nesdílí a nereviduje své zkušenosti a už vůbec své hodnoty. Situace je dokonce tak vážná, že řada tradičních hodnot je relativizována a světu doporučována bezbřehá liberalizace. Už Exupéry ve své prosnulé knize Citadela zmiňuje, že když se má člověk něčemu naučit a má to vykonávat, musí mít k tomu vnitřní přesvědčení, musí mít touhu. Pokud jsou v současné společnosti hodnoty relativizovány, pak je lidem bráno (zatemňováno) to nejcennější, a sice zkušenosti svých předků, které byly leckdy draze vykoupeny. To se netýká jen politických dějin, ale i učení, neboť i v něm se dá dramaticky zabloudit.
 Formativní hodnocení je tedy zvláštní, ale účinná metoda, jak přenést hodnoty i zkušenost na další generaci. Jak udělat z lidí sebevědomější jedince, schopné řešit problémy, spolupracovat a navzájem se učit. Jejím, z počátku neviditelným, doprovodným prvkem je a má být empatie, což není jen schopnost se vcítit, ale i citlivě reagovat na komunikaci a spolupráci. Proto bylo vyvinuto speciální programové prostředí, které pracuje se zákonitostí zpětné vazby a formativní evaluace, neboť ve svých algoritmech využívá informací, které "formují", neboť jejich informační optika je empatická. Taková evaluace se nezaměřuje jen na činnosti, stavy a procesy, ale souběžně také na tzv. "lidský faktor", což jsou hodnoty, postoje a motivace. Na těch pak stojí schopnost spolupráce a realizace plánů, víc než na normách, zákonech či šablonových, standardizovaných předpisech.
Potřebnou podmínkou pro skutečný formativní vliv a účinek evaluace, pro organizaci či jednotlivce, je její vnitřní použitelnost. Tedy taková vnitřní zpětná vazba, která by zrcadlila vnitřní žitou problematiku, evokovala řešení a nacházela i vyšší hodnoty. Její účinek bude formativní tehdy, když bude nejen objektivně monitorovat vnitřní svět školy, priorizovat potřeby, hledat a nabízet řešení pro společné, co nejvíce jednotné cíle, ale zejména tehdy, když bude brát ohled na pracovní kapacitu a lidský faktor.
|
Většina poskytovatelů evaluačních služeb předkládá běžné dotazníky za evaluační nástroje. Problém je v tom, že běžný dotazník neumí přenést informaci o hodnotovém spektru, vztaženém k určité činnosti. Indikátor použitý v běžném dotazníku snímá vkládanou informaci dokonce bez jakéhokoliv hodnotového hlediska. Tím se získaná informace, původně určená k evaluaci, stává "bezrozměrnou" informací, bez příslušných meta-informací, potřebných ke skutečné evaluaci. Tím je tříštěn 
'
Evaluační dotazníky s komplementárními indikátory 
Evaluační systém, používající komplementární indikátory © je promyšlený ve své komplexitě. Protože výchozí model je v podstatě konstruktivistický a synergický, jeho konstitutivní prvky, (cíle, procesy, postoje) se zákonitě vážou na implementační faktory, což jsou v našem případě vztažené váhy. Vytváří tak optickou komplexitu faktorů, důležitých pro manažerskou a věcnou implementaci. Všechny váhové faktory pak podporují explicitní a tacitní faktory implementace (plán, vůli, smysl). Všechny znázorněné váhové indikace jsou společnými hodnotícími (kvalitativními) faktory. Výstupní, evaluačně-informační obraz pak poskytuje potřebné informace ke sdílenému učení při společné projektové spolupráci.
Lidská psychika vždy vyhodnocuje realitu komplexně, právě proto, aby mohl člověk řešit případný problém. Tradiční evaluační praktiky však spoléhají na statistické dotazníkové nástroje, které prostřednictvím response indikují potřeby, stavy nebo procesy v jednom rozměru existence. Postrádají hodnotová měřítka zkušeností a postojů k těmto tázaným jevům nebo procesům, neboť je realizují lidé, po nichž chceme případnou nápravu nebo zlepšení. Tím se výrazně míjí od účelu, ke kterému byly původně určeny. Evaluace je totiž součástí zlepšovacího cyklu a musí pracovat s komplexní informací, které není od hodnot oddělená. Statistické měření a posuzování proto konfirmačně zkresluje získanou informaci. Potřebujeme tedy tzv. "nerozdělenou informaci", jinak se nemůžeme spolehnout na to, že sledovaný systém jevů a procesů vyhodnotíme objektivně, vzhledem k potřebám zamýšleného zlepšení a k lidem, kteří to nakonec mají provést. Tento zásadní a paradoxní nedostatek evaluačních nástrojů překonává naše patentované technické řešení - komplementární indikátory
Proto se v tabulce zajímáme o nejsilnější a nejslabší kmeny a stejně tak o nejsilnější a nejslabší váhy. Tyto hodnoty dávají výpověď o tom, jak lidé reagují na určité pracovní děje a činnosti, které jsou do tabulky přeneseny a v tabulce indikovány. Tabulka je vždy seřazena podle některé z hlediskových indikací, nejčastěji podle síly kmenové odpovědi, nebo podle některé z použitých vah, abychom zachytili parametrické východisko k porovnání a tím i k pochopení celistvého obrazu. Má se za to, že dotazník je zaměřen na určitou zkoumanou oblast a tabulka ji indikuje jako "portrét", tedy ve vzájemných souvislostech. Ke čtení je potřeba člověk znalý zkoumané oblasti, aby z uspořádaných údajů viděl a vyčetl, co odpovědi v proporčních souvislostech znamenají pro praxi a její případné zlepšení.
