Knihovna vzdělávacích aktivit - DVPP

Tvořivost je zvláštní soubor schopností, které umožňují uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost. Ta se projevuje jako vynalézavost, jako vznik nového, originálního díla nebo myšlenky, popř. tvůrčím řešením problémů. Proto k sobě vzdělání a tvořivost neodmyslitelně patří. V posledních několika letech však k této dvojici ještě patří dovednost podnikavosti. Tedy lidská schopnost najít své užitečné místo v lidské společnosti.

Prezenční forma 2x 5 hodin. Akreditace MŠMT: 21520/2021-1-684.

Wellbeing je komplexita faktorů, opatření, procesů a podmínek, která umožňuje kvalitnější vzdělávání. Nic není zdarma a i o tuto komplexitu se musí pečovat. Nenuťte však lidi pečovat o edu-wellbeing v psychologických rovinách. Pro učitele je to neuchopitelné, pro žáky nudné. Šlo by o experimenty. Wellbeing může být přirozenou součástí metod a forem edukační práce, k nimž patří jak poznávání, tak hodnocení a rozhodování. Ve výsledku tyto interakce zapůsobí na autonomní a seberegulační wellbeing. Prostě můžete mít zkušenost, že můžete mít vliv na svůj život.

Je-li náš život spíše pohodový, pak nám práce i proces poznávání a učení jde emočně i kognitivně lépe. Ve vnitřních poznávacích mapách efektivněji nabalujeme své poznání a správně třídíme nejen věci praktické a nepraktické, ale také věci prospěšné a škodlivé. Užitek je pak v tom, že čas a úsilí strávené vzděláváním přinášejí praktické, užitečné a udržitelné dobro, což se opět zpětně promítne do komplexního wellbeingu.

Prezenční forma 2x 5 hodin. Akreditace MŠMT: 21520/2021-1-684.

Motto: S každým člověkem se setkáváme uvnitř toho, čím jsme. (Guy Finley)
Jak je možné, že někteří vysoce inteligentní a vzdělaní lidé nejsou ve svém životě úspěšní? Odpověď byla nalezena už před tisíciletími, ale nikdo jí tehdy nevěnoval přílišnou pozornost. Před pár desetiletími vstoupila znovu do zorného pole vědy jako emoční inteligence. Přesto má svůj hlubinný osobnostní a vztahový původ. Jde o pojetí a rozměr lásky, s jakou jsme se setkali při naši výchově. Je to kardinální vnitřní stav, který se však nedá rozvíjet přijatými informacemi a logikou. Dokonce součástí tohoto stavu je obsahové vědomí - prožitková zkušenost, která některým lidem zcela chybí. Kognitivně bychom to pak mohli nazvat asi takto : "Neví, že nežije".

Formativní intervence je progresivní, nadčasová, didaktická metoda s důkladně promyšleným postupem, která aktivizuje učební činnost a seberegulaci žáků a vede k rozvoji klíčových kompetencí. Výrazně podporuje kognitivní aktivaci, myšlení v souvislostech, rozvoj kritického a růstového myšlení, čtenářskou a verbální gramotnost, rozvoj kompetencí k učení a řešení problémů. Pracuje s konstruktivitou a integritou myšlení i s emocemi žáků ve prospěch zlepšené seberegulace a dobrého učebního klimatu.

Formativní intervence vzbuzuje u žáků i učitelů metakognici a tzv. "hluboké myšlení", tedy myšlení aktivní, kritické a kreativní, při kterém vzájemně spolupracují při řešení problémů a vzájemně se učí, což posiluje osobní prožitek. Učitel svými otázkami vyvolává hlubší myšlení a navádí žáky na učební cíl. Formativní intervence propojuje hluboké učení s povrchním, kdy lze získané vědomosti pospojovat v dovednostech v jeden celek.

Pedagogika zaměřená na žáka a na rozvoj kompetencí vyžaduje od učitelů jiné dovednosti, než pedagogika zaměřená jen na přenesenou znalost a její aplikaci. Svět kompetencí je možné nazvat také světem zkušeností, kterých se nedosahuje jinak než zakoušením a tedy i jejich organizováním a zlepšováním. Proto je nepostradatelným prvkem rozvoje zkušeností zpětná vazba, umět ji poskytovat a umět ji využít pro růst žáků. Zpětná vazba stojí také v základu schopnosti řešit problémy a tedy i rozvíjet svou odpovědnost a tím zlepšovat své učení. Může se týkat poznávacího i seberegulačního procesu, čímž se stává metakognitivní. Její využití dává do rukou učitelů silný nástroj, který není pouhým doplňkem učení, ale jde o rovnocennou pedagogickou metodu, zejména tam, kde učitel sází na konstruktivistický model výuky a růstové myšlení. Motivující zpětná vazba probouzí v žákovi nejen hledání řešení, ale i posuzování účinností a kvalit navržených řešení. Tím se dotýká nejen světa smyslu a poznání, ale i světa překonávání překážek, tedy lidské vůle. Zpětná vazba je tak součástí formativního přístupu v pedagogice, neboť působí jak na aktivaci žáků, tak na pedagogicko-diagnostické schopnosti učitele, který díky ní může lépe přizpůsobovat, regulovat nebo individualizovat výuku.

Užitečné téma pro školy a učitele, kteří se zajímají o to, jak více motivovat žáky a dopřát jim rozvíjení důležitých osobních vloh a kompetencí. (2x 5 hodin)
Téma se dotýká problematiky nejen konstruktivistické výuky, ale i svobody a odpovědnosti, které v konvenční škole minulých let nestojí rovnocenně.
Prožitek je rovnocennou součástí učení i spolupráce, a pomáhá nejen s motivací, ale i s pochopením vnitřního světa druhých lidí.

Projektová výuka je dnes často povolávaná forma pedagogické práce, která má řadu dobrých odůvodnění pro své použití, neboť počítá s praktickým konstruktivním konáním ve školnáím učení a vychází tak vstříc potřebám rozvoje kompetencí. Metoda projektové výuky je známá už řadu desetiletí, přesto je její použití a účinek je nejen podceňován, ale i obáván. Učitel má k tomu řadu důvodů, z nich nejčastější se jeví přípravná náročnost, ale také řada nepředvídatelných situací, které mohou při samotné realizaci nastat. Jádrem metody je totiž předat větší tvořivost a odpovědnost za učení do rukou žáků či studentů, proto je po nich žádána jako dovednost vlastní rozhodování při výuce. Tím se dosahuje žádaného konstruktivismu. Proto projektová výuka skýtá řadu edukačně růstových příležitostí, nejen pro žáky, ale i pro samotného učitele. Během projektového vyučování se totiž odehrává mnoho příležitostí vedle kognitivního a znalostního růstu k rozvoji nerutinních a nekognitivních dovedností. Projekt dává větší možnosti rozvíjet potenciál žáků, neboť se v něm uplatňuje řada edukačních příležitostí, které rozvíjejí jejich specifické nadání. Spolupráce v heterogenní skupině má navíc inkluzivní vliv a dopad na zkušenost žáků či studentů, neboť projektová výuka učí mimo jiné rozvíjet také schopnost řešit problémy na pozadí rozmanitých mezilidských vztahů. Nepřehlédnutelnou součástí projektové výuky je fáze zpětné vazby, která má, pokud je správně použita, silný formativní účinek, neboť má vliv i na seberegulaci při učení a podporuje tedy dovednost učit se učit a řešit problémy. Učitel může všech těchto aspektů edukačně využít.

Vnitřní motivace se energetická a psychická síla, která nám pomáhá efektivně se učit, podporuje tedy naše dovednosti poznávat, pojmenovávat, videt spuvislosti, posuzovat, rozhodovat se a pamatovat. Vnitřní motivace má nezastupitelnou roli nejen při nabývání znalostí, ale zejména pro rozvoj kompetencí.

Téma rozkrývající podstatu formativních procesů, vyplývajících z individuálního přístupu, zaměřeného na osobnost, učební styl a hodnocení žáka. Poskytuje pedagogům srozumitelnou orientaci v různých motivačních stylech, které využijí prakticky právě v kompetenčním modelu výuky, tedy při rozvíjení nadání a talentů. Téma podporuje využití metod a forem práce s heterogenní skupinou, takže je významně proinkluzivní.

Kompetenční model působí rodičům mnoho nejasností v porozumění toho, co škola dnes poskytuje žákům a studentům. Jsou zvyklí na stručnou zprávu ve formě známek a tak se mohou někdy domnívat, že veškerá "moc" nad rozvojem dítěte, a s tím spojená odpovědnost za výsledky, je na straně učitelů. Učitelé to však dnes mají velmi těžké, neboť ty děti, které v rodinách nepoznali dostatečnou pozornost a péči, jsou ve škole jen těžce motivovatelné. Celoživotní učení se tak může stát pro mnohé jen růžovým snem, přičemž můžeme propásnout důležitou dobu, kdy lze rozvoj dítěte ještě ovlivnit. Stačí si uvědomit, že žáci, kteří dnes navštěvují školu, jsou budoucími rodiči, a někteří možná budoucími učiteli.

Učitel dnes nemůže konkurovat přehlcenému (dez)informačnímu světu,
může však probudit v žácích touhu po poznání a osobním růstu.

 

Manažerské téma pro celou sborovnu. Aneb jak uplatnit formativní hodnocení v profesním rozvoji učitelů i celého pedagogického sboru. Úloha a funkce evaluace v hledání směru rozvoje školy. Soustředění času a psychických sil na priorizované cíle rozvoje školy. Optimalizace time-managementu pro týmovou sborovnu. Využití formativních evaluačních nástrojů k analýze podmínek a realizačních kapacit pedagogických pracovníků.