Facebook
Hlavní strana › Důležitá témata › Diseminace a transfer DP

Diseminace a transfer DP

metody a formy práce sebeučící se organizace - SUO profesní rozvoj učitelů organizace učení měření zkušeností zpětná vazba - ZV plánování a implementace


Vrcholovou dovedností akčního plánování a projektového řízení je DISEMINACE a TRANSFER dobré praxe.

Dovednost je založena na zmapování, změření a zvážení dobré praxe, včetně jejich podmínek a implementačních faktorů. Podmínkou meta-kognitivního nadhledu a vhledu je komplementární evaluační optika. Pokud pochopíme proč vznikla a proč se udržela dobrá praxe, jsme schopni ji představit dalším lidem a také ji s určitou regulací přenést do nových podmínek.
Transfer má však své potřeby a zákonitosti, které je potřeby respektovat. Ve hře je motivace lidí, smysl věcí, dobrá vůle, respekt k důležitým hodnotám, důvěra ve vztazích .. a také čas.

 


Měření dobré praxe pro diseminaci

Vhodnost či nevhodnost diseminace určité dobré praxe je předvídatelná z evaluačního měření prožité, minulé zkušenosti.
 

1) Komplementární evaluační nástroje jsou individuálně "kalibrovány" hodnocením implementačních opatření, což zpřesňuje měření stavů a procesů.


2) Analytická, komplementární tabulka (evaluační komplement) poskytuje informace o vzdělávacích oblastech, pracovním potenciálu učitelů a implementačních faktorech.

3) V posledním informačním sloupci jsou koeficientní hodnoty pro tzv. "zónu nejbližšího vývoje", tedy "kvantifikovaná indikace", ukazující na vhodnost přenosu nebo rozvoje dobré praxe.

 
     
Dílčí ukázka  - simulace / Tabulka přináší proporcionalitu a priorizaci dle sledovaných hledisek / Diseminační management je hodnotami ujišťován o "synergickém souběhu" dobrých a silných hodnot.


Zdroj: Komplementární evaluační výstupy aplikace Portfolionet© / Provozovatel HEURÉKA CZ © 2008 - 2023
Upozornění: Komplementární indikátory a jejich evaluační komplementy jsou chráněny patentovým právem.

     
Přenos dobré praxe může být nahodilou zkušeností nebo plánovanou a řízenou iniciativou

Osobní zkušenost je sice nepřenosná, ale společná zkušenost do podobných podmínek je nejen přenosná, ale za určitých podmínek i udržitelná.


1) Na prvním místě je potřeba si připustit, že zkušenost je hluboká paměťová informace, vnikající jak z praxe, tak z reflexe.
2) Přirozeně ji doprovází zlepšovací úsilí (PDCA), ve kterém člověk pochopí funkční a podmínkové zákonistosti dobré praxe.
3) Stojí-li jakákoli praxe na společném, týmovém úsilí, pak je k ní potřeba nejen organizace a komunuikace, ale sdílení zkušeností.
4) Společná práce má pak dopad kvantitativní i kvalitativní, vztahující se jak k produktům, tak k lidem.
5) Objektivního zjištění "faktorů a rozměrů" dobré praxe se můžeme dobrat reliabilním měřením zkušenosti.
6) Pořizováním a sdílením takových meta-informací lze pochopit implementační faktory a jejich součiny a poučit se z regulace.
7) Optimalizaci dobré praxe (přizpůsobení místním podmínkám) lze uskutečnit skrze smysl a vůli lidí, což jsou nejdůležitější implementační síly.

  

 

 

       
   

Lidé se prakticky učí, když dokážou zlepšovat nejen práci, ale i plán a evaluaci

Každá zkušenost, směřovaná k dobré praxi musí být provázena opakovaným zlepšením. Ať už jde o činnost jednotlivce nebo skupiny, nemyslí se tím jen zlepšení pracovní aktivity a jejího dopadu, ale zejména zlepšení plánu. Může v něm zůstat původní cíl, ale lze k němu dojít za jiných podmínek nebo jinými cestami nebo s pomocí jiných nástrojů. Přesto se někdy stává, že až praktickou činností podle plánu člověk zjistí, že si stanovil nejen nesprávnou cest, ale někdy i nesprávný cíl. Cíl je dáván potřebami a smyslem, který v něm člověk vidí. Jestliže se cíl významně dotýká života člověka a zejména jeho smyslu a podmínek, bývá takové zlomové zjištění až fatální. To, co jsme dlouhý čas pokládali za důležité, může stratit svou hodnotu i smysl, když v průběhu poznáme, že se výsledek nakonec obrátí proti nám. Bývají to případy vedlejších efektů našich aktivit, na které jsme v počátku nemysleli, i když jsme si někam udělali předem seznam případných rizik.

Je proto nanejvýš moudré, mít možnost průběžně zkoumat kam směřujeme a na jaké dopady to ukazuje. Faktorů, které jsou naší plánovanou a dobře míněnou činností ovlivněny, je mnoho. Tím nejzávažnějším faktorem je člověk. Jeho potřeby, zájmy, schopnosti a dovednosti, vůle a hodnoty. Pokud bychom ztratili nebo přehlédli něco cenného z lidského faktoru, ztratili bychom hlavní akcelerační a realizační sílu, nejen pro tento projekt.

Proto je moudré vystavět plán rámcový (předběžný) a nechat v něm místo na observační mechanismy (monitoring a evaluaci), abychom mohl naše myšlení a plánování pružně změnit. Pomůže nám to efektivněji dosáhnout cíle nebo eliminovat ztráty, které by mohly zanechat škodu v lidském vědomí.