Facebook
Hlavní strana › Důležitá témata › Benchlearning - sdílení zkušeností

Benchlearning - sdílení zkušeností


Sdílení zkušenosti a její přenos do praxe je v podstatě záležitost .. tzv. "benchlearningu". 

"Pro BL je typický velice strukturovaný postup, který umožňuje měřit, zda se stanovených cílů skutečně dosahuje. Není to tedy „povídání si o tom, jak my to děláme“, ale jasné vymezení startovacího a cílového stavu. Podrobné schéma procesu BL najdeme například v publikaci Karlöf a Lovingsson (2000) nebo také Vykydal (2020), kde je nejprve stanoven objekt BL, dále dochází k identifikaci partnera BL a sběru dat o stávající úrovni obou partnerů. Na základě vyhodnocení dat dojde ke stanovení budoucí žádoucí úrovně a konkretizaci cíle BL. Následně probíhá celý proces zlepšování se, který je zakončen rekalibrací úrovně a zhodnocení výsledku benchlearningového projektu. Je jasné, že si potřebujeme přesně popsat, jak má cílový stav vypadat, abychom přesně věděli, za čím jdeme, a poznali také, že jsme cíle dosáhli."

 

 

Zdrojové informace z Newsletteru projektu SRP nabízejí uvedené blokové schema pro pochopení metody benchlearningu.

Schema je jednoduché, ale snad proto neobsahuje důležité prvky a činitele, které mají vliv na zkušenostní učení. Dle našich zkušeností s adaptací pracovníků na změnu zde chybí evaluační fáze, a to nejen jako jedna z explicitních fází cyklu, ale jako průběžná funkce důkazních informací o realizační a dopadové kvalitě. Možná ji má nahradit analytická fáze (2) (informace o výkonnosti) a integrační fáze (3) (rozhodování), ale ty často pracují jen s kvantifikací dat, které téměř nezahrnují kvalitativní optiku a hodnotová hlediska lidského faktoru. Každé zlepšování je postaveno na organizačních, regulačních a realizačních informacích, pocházejících z průběžné zpětné vazby činností. Adaptace na změnu vyžaduje zkušenostní učení, které se bez průběžné zpětné vazby prostě neobejde. Ve své podstatě je adaptace a učení formativní změnou, kde se uplatňuje tzv. "aktualizace", zasahující jak pracovní postupy, profesní dovednosti, tak i hodnotové postoje. Po realizační fázi (4) schematicky chybí také fáze evaluace aktivit a fáze inovace (rovněž s evaluací).

Ke zkušenostnímu učení dochází jen a výhradně při průběžné zpětné vazbě.

Metoda benchlerningu byla pravděpodobně inspirována Demingovým cyklem PDCA, který však pracuje se zkušeností výrazně lépe, neboť fáze "zpětné vazby" je v místě, kde se dá shrnout jak předchozí inovace zapracovaná do plánu, tak produktová a organizační realizace. Zkušeností učení však musí pracovat s metaprocesy a kvalitami, tedy s informacemi, které tohle všechno regulují a aktualizují. Jinak nedojde ke zkušenostnímu učení, natož k adaptaci, neboť nedojde ke změně myšlení.

  

 

Benchlearning .. a jeho efektivní servisní plán

Benchlearning .. je používán jako moderní pojem pro adaptaci při zlepšování práce, sdílení a předávání zkušeností z takové aktivity. Má napomoci strategickému řízení a plánování v jeho realizačním, zlepšovacím a edukačním smyslu a účelu. V důsledku má napomoci při tzv. implementaci změny.

 

 

K tomu je třeba říci, že každý člověk se učí a rozvíjí své dovednosti přirozeným a opakovaným zlepšováním své práce, čímž zlepšuje její výstupy a rozvíjí svou zkušenost. V podstatě intuitivně používáme známou metadovednost, popsanou v Demingově cyklu PDCA (plán, realizace, zpětná vazba, inovace). V případě praxe bychom však neměli opomenout další důležité faktory takové zlepšované zkušenosti, jimiž jsou specifické podmínky pro realizaci a také lidé (aktéři) s dosavadními znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi zapojení do zlepšované praxe i do zpětné vazby. Zpětná vazba by však měla probíhat průběžně i s vyhodnocením procesů, dopadů a užitků a jejich kvalit. Jen tak je možné předmětný  realizační proces pružně zlepšovat a z průběžné zpětné vazby se učit. Jde o adaptaci na změnu. Tento algoritmus je znázorněn na obrázku, včetně "průběžných evaluačních intervencí = (e)", jejichž výstupy jsou podrobeny analýze různých kvalitativních a dopadových faktorů. Analýzy tvoří integrační funkci této metody.

Není to tedy jen samotná realizace a její aktivity (A1-A5), ale také všechny ostatní kontextové fáze, které vytvářejí organizační, realizační, regulační a učební prostředí, kde lze kořeny problémů a úspěchů, tedy zkušenost a poznání nabýt. Při péči o tento proces lze pochopit výstupy zpětné vazby a evaluace, jako informace o zkušenosti a tyto sdílet s ostatními. Analytické výstupy tvoří důkazový materiál pokroku nebo případných chyb a jejich příčin. Integrační funkce "benchlearningu", která má vést k správnému rozhodování, musí pracovat s informacemi, na kterých lze rozhodování postavit. Musí mít tedy k dispozici "hodnotová hlediska a data", která věrohodně indikují kvalitu a užitek procesů i dopadů, jak organizačních aktivit (management), tak kmenových aktivit (realizace produktů a služeb).

Pro skutečné adaptované učení se ze zkušenosti nestačí tedy jedna fáze analytická a jedna plánovací, neboť k integraci zkušeností nemůže dojít pouhou naplánovanou aplikací (nižší hladiny Bloomovy taxonomie), ale cyklickým užitím analýzy, syntézy, hodnocení a tvořivosti (vyšší hladiny Bloomovy taxonomie). Tyto vyšší hladiny BT totiž doprovází větší míra zpětné vazby a seberegulace. Právě tyto jsou odpovědné za kompetenční učení, za které člověk může a musí, přijímat a nést, i osobní odpovědnost.

Je-li potřeba nějakou dobrou praxi přenést do nového prostředí, je potřeba postupovat tak, aby nový uživatel dostal "efektivní servisní plán". Takový servisní plán, který má svou "montážní část, měřící body a referenční hodnoty" lze získat jedině tak, že jeho metodika bude pamatovat na nejdůležitější faktory přenosu zkušeností. Na tyto faktory se soustřeďuje tzv. Cyklická mapa implementačního pokroku©. Jejím prostřednictvím lze zkušenost změřit, regulovat, algoritmicky zaznamenat a přinést důkazy o regulaci průběhu i regulaci učení. Takové důkazy poskytuje jedině tzv. "formativní evaluace", která umí změřit více kvalitativních hledisek, včetně lidského faktoru. Cyklické jsou tedy nejen organizační a realizační fáze, ale také fáze průběžné evaluace. Bez průběžné formativní evaluace nemůže dojít k integraci informací a hodnot, jež vedou k novému myšlení a tedy ke správnému rozhodování.

 

     
 

Lidé se prakticky učí, když dokážou zlepšovat nejen práci, ale i plán a evaluaci

Každá zkušenost, směřovaná k dobré praxi musí být provázena opakovaným zlepšením. Ať už jde o činnost jednotlivce nebo skupiny, nemyslí se tím jen zlepšení pracovní aktivity a jejího dopadu, ale zejména zlepšení plánu. Může v něm zůstat původní cíl, ale lze k němu dojít za jiných podmínek nebo jinými cestami nebo s pomocí jiných nástrojů. Přesto se někdy stává, že až praktickou činností podle plánu člověk zjistí, že si stanovil nejen nesprávnou cest, ale někdy i nesprávný cíl. Cíl je dáván potřebami a smyslem, který v něm člověk vidí. Jestliže se cíl významně dotýká života člověka a zejména jeho smyslu a podmínek, bývá takové zlomové zjištění až fatální. To, co jsme dlouhý čas pokládali za důležité, může stratit svou hodnotu i smysl, když v průběhu poznáme, že se výsledek nakonec obrátí proti nám. Bývají to případy vedlejších efektů našich aktivit, na které jsme v počátku nemysleli, i když jsme si někam udělali předem seznam případných rizik.

Je proto nanejvýš moudré, mít možnost průběžně zkoumat kam směřujeme a na jaké dopady to ukazuje. Faktorů, které jsou naší plánovanou a dobře míněnou činností ovlivněny, je mnoho. Tím nejzávažnějším faktorem je člověk. Jeho potřeby, zájmy, schopnosti a dovednosti, vůle a hodnoty. Pokud bychom ztratili nebo přehlédli něco cenného z lidského faktoru, ztratili bychom hlavní akcelerační a realizační sílu, nejen pro tento projekt.

Proto je moudré vystavět plán rámcový (předběžný) a nechat v něm místo na observační mechanismy (monitoring a evaluaci), abychom mohl naše myšlení a plánování pružně změnit. Pomůže nám to efektivněji dosáhnout cíle nebo eliminovat ztráty, které by mohly zanechat škodu v lidském vědomí.