|
1) Formativní evaluaci (jejíž atributy jsou průběžnost a vícehlediskové hodnocení) lze využít jak na korekci či optimalizaci procesů, tak na posouzení výstupů a dopadů projektového snažení. Průběh implementace tedy může být změněn v zájmu lepších podmínek, efektivnější cesty i v zájmu zkvalitnění cíle.
2) Evaluací lze také dosáhnout specifikace a precizace cílů, tedy nejlepšího možného pojmenování, které by aktéři vzali za své. Tím pomůžeme zejména s adaptací projektových východisek.
3) Někdy je moudré některá východiska zmapovat před stanovením a pojmenováním cílů, neboť tak můžeme eliminovat zkreslení tzv. sociálního očekávání. Po zavedení cílů se dostavuje tzv. "tunelové vidění", což znamená, že lidé při reflexi i při práci přestávají vidět kontext smyslu projektových opatření a někdy přestávají vnímat i potřebu dobrých lidských vztahů.
4) Často můžeme stát před problémem definování kritérií úspěchu, které může vytvořit na aktéry implementace nebo učení vysoký psychický tlak. Takovým souborem kritérií bývají např. STANDARDY výkonu nějaké práce. S přihlédnutím k zákonitosti "spojených nádob" může snaha o dosažení určitého kritéria ubrat na kvalitě v jiné nemonitorované, přesto důležité oblasti.
5) Strategii a taktiku evaluace je vhodné volit po prozkoumání předchozích zkušeností lidí v předmětné disciplíně a s přihlédnutím ke zkušenosti lidí z podobného prostředí. Jejím ústřední optikou je pohled na to, jak lidé užívají projektové znalosti k projektové implementaci. Právě tady se může v průběhu ukázat, že pohled na implementaci shodných cílů se liší, což maří spolupráci.
6) V praxi je možné použít něco, jako "evaluační intervence", jejímž smyslem a cílem je vytvořit implementační svorník v rozhodujících fázích nebo uzlových bodech realizace záměru. Jejím obsahem bývá připravenost podmínek a připravenost lidských zdrojů v představách a prognóze aktérů, kteří už mají určitou minulou zkušenost. Očekávaným výstupem bývá podnět k pružnosti managementu.
|
|
|
7) Projekt nebo aktivity nemůžou být dobře vyhodnoceny, pokud neporozumíme jejich podkreslujícím základům, mezi které musíme počítat i VIZI. Vize bývá spojena aktivitami projektu teoretickými předpoklady, jejichž některé části už mohly být jinde (v jiných kontextech) už ověřeny. Důležité evaluační otázky jsou pak dány vztahem aktivit a cílů.
8) Evaluace využívající "komplementární indikátory" je nejen služebníkem kvalitativních pohledů, ale také objektivnějších rozhodnutí, které výstupy zkoumat hlouběji nebo ve větších souvislostech. Současně poskytuje jasná vodítka, podle kterých informací lze s větší jistotou rozhodovat, a které monitorované faktory budou mít na aktéry implementace největší vliv.
9) V běžné evaluační praxi se stává, že evaluátor může ztrácet objektivitu posouzení výsledků i jejich případných korelací. Vzniká tak známé "konfirmační zkreslení", které způsobuje hodnotovou nebo postojovou záměnu důležitosti evaluačních hledisek v očích evaluátora vůči zkušenostem aktérů. To ovšem platí jen do doby, než použijete komplementární indikátory©, které snímají a zohledňují lidský faktor mezi aktéry.
10) Kvalitativní metody evaluace produkují údaje, které nejsou v hodné pro statistické vyhodnocení, neboť používají slova a věty. To ovšem platí jen do doby, než použijete komplementární indikátory©. Jejich výhodou je významná eliminace zkreslení, kterého se jinak dopouští výzkumný pracovník v terénu, který zapisuje získané údaje prostřednictvím vlastního pochopení, aby získaná data mohl nakonec zpřístupnit statistickým analýzám.
11) Průběžná evaluace může sloužit také pro experimentování s procesy, intervencemi a/nebo s podmínkami. K tomu je nutné co nejvíce zajistit zamezení vlivu jiných příčin, možností opakování experimentu, dostatečnou senzitivitu měření a možnost zobecnitelného zjištění, které je většinou dáno dobrou znalostí východisek a kontextu. Změny indikace můžou být pak patrné nejen ve sledované míře naplnění aktivit, ale více patrné na jejím "hodnotovém orbitu", tedy prostřednictvím váhových indikátorů.
|
