Edu_wellbeing

Pokud stojíme o dobrou budoucnost, musíme ji utvářet a rozvíjet v osobnostech žáků a v dobré = vyvážené (smysluplné, souznějící, svobodné a stabilizované) škole.

 

Vzorem toho, jak můžeme dosáhnout wellbeingu je model tzv. sebeučící se organizace, o kterou se také musí pečovat, aby přinesla dobré ovoce (vidět věci systémově, spolupracovat, sdílet zkušenost, řešit problémy, zlepšovat práci a dosahovat dobrých výsledků nejen v prostředí, ale i v lidech.)
Wellbeing není tedy to, co k našemu blahu někdo zařídí, ale to, že se z vlastního, aktivního a společného růstu a z péče o něj cítíme dobře. Wellbeing nesmí sloužit sám sobě, což znamená, že se nesmí stát osamoceným kritériem pro kvalitu školy, neboť ho není možné oddělit od výsledků vzdělávání, od smyslu školy a od lidské vůle. Pokud by "osamocené blaho" někdo ustanovil za kritérium, poškodil by tím nejen žáky, ale i učitele v jejich kompetentnosti a profesním růstu. V takovém případě by wellbeing nesloužil kvalitě, ale devalvaci hodnot.

Základem organizace jsou lidé, kteří využívají STRATEGII (psané dokumenty) a KULTURU (lidské hodnotové souznění). Pokud je součástí organizace péče o pracovní podmínky a reflexe společné práce vůči hodnotám, pak se nacházíme v modelu "sebeučící se organizace". To je taková, která usiluje o osobní a profesní růst svých lidí. Zde je wellbeing (a programová péče o něj) zcela na místě, neboť vlastně tvoří "životní prostředí" pro efektivní práci. Wellbeing je tedy reciproční konstrukt, o který, když se pečuje, přináší dobré ovoce.

Pro regulaci wellbeingu potřebujeme evaluační optiku, která věrohodně vidí jeho komplexitu.
Jiné způsoby evaluace mají problém s reliabilitou a tím ani nemůžou být efektivní.
Pokud to s wellbeingem myslíte vážně, zvažte, zda nepoužijete evaluační reflexi s váhou.
 

Pokud stojíme o slaďování STRATEGIE a KULTURY, (z čehož má prospěch wellbeing) pak potřebujeme využít komplementární, formativní zpětnou vazbu.