CMIP(c) pro benchlearning

K tomu je třeba říci, že každý člověk se učí a rozvíjí své dovednosti přirozeným a opakovaným zlepšováním své práce, čímž zlepšuje její výstupy a rozvíjí svou zkušenost. V podstatě intuitivně používáme známou metadovednost, popsanou v Demingově cyklu PDCA (plán, realizace, zpětná vazba, inovace). V případě praxe bychom však neměli opomenout další důležité faktory takové zlepšované zkušenosti, jimiž jsou specifické podmínky pro realizaci a také lidé (aktéři) s dosavadními znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi zapojení do zlepšované praxe i do zpětné vazby. Zpětná vazba by však měla probíhat průběžně i s vyhodnocením procesů, dopadů a užitků a jejich kvalit. Jen tak je možné předmětný  realizační proces pružně zlepšovat a z průběžné zpětné vazby se učit. Jde o adaptaci na změnu. Tento algoritmus je znázorněn na obrázku, včetně "průběžných evaluačních intervencí = (e)", jejichž výstupy jsou podrobeny analýze různých kvalitativních a dopadových faktorů. Analýzy tvoří integrační funkci této metody.

Není to tedy jen samotná realizace a její aktivity (A1-A5), ale také všechny ostatní kontextové fáze, které vytvářejí organizační, realizační, regulační a učební prostředí, kde lze kořeny problémů a úspěchů, tedy zkušenost a poznání nabýt. Při péči o tento proces lze pochopit výstupy zpětné vazby a evaluace, jako informace o zkušenosti a tyto sdílet s ostatními. Analytické výstupy tvoří důkazový materiál pokroku nebo případných chyb a jejich příčin. Integrační funkce "benchlearningu", která má vést k správnému rozhodování, musí pracovat s informacemi, na kterých lze rozhodování postavit. Musí mít tedy k dispozici "hodnotová hlediska a data", která věrohodně indikují kvalitu a užitek procesů i dopadů, jak organizačních aktivit (management), tak kmenových aktivit (realizace produktů a služeb).

Pro skutečné adaptované učení se ze zkušenosti nestačí tedy jedna fáze analytická a jedna plánovací, neboť k integraci zkušeností nemůže dojít pouhou naplánovanou aplikací (nižší hladiny Bloomovy taxonomie), ale cyklickým užitím analýzy, syntézy, hodnocení a tvořivosti (vyšší hladiny Bloomovy taxonomie). Tyto vyšší hladiny BT totiž doprovází větší míra zpětné vazby a seberegulace. Právě tyto jsou odpovědné za kompetenční učení, za které člověk může a musí, přijímat a nést, i osobní odpovědnost.

Je-li potřeba nějakou dobrou praxi přenést do nového prostředí, je potřeba postupovat tak, aby nový uživatel dostal "efektivní servisní plán". Takový servisní plán, který má svou "montážní část, měřící body a referenční hodnoty" lze získat jedině tak, že jeho metodika bude pamatovat na nejdůležitější faktory přenosu zkušeností. Na tyto faktory se soustřeďuje tzv. Cyklická mapa implementačního pokroku©. Jejím prostřednictvím lze zkušenost změřit, regulovat, algoritmicky zaznamenat a přinést důkazy o regulaci průběhu i regulaci učení. Takové důkazy poskytuje jedině tzv. "formativní evaluace", která umí změřit více kvalitativních hledisek, včetně lidského faktoru. Cyklické jsou tedy nejen organizační a realizační fáze, ale také fáze průběžné evaluace. Bez průběžné formativní evaluace nemůže dojít k integraci informací a hodnot, jež vedou k novému myšlení a tedy ke správnému rozhodování.