Facebook

Osobnost ve škole

V preambuli školského zákona z r. 2005, par. č.2 je uvedeno, že ve školní výchově a vzdělání nám jde o rozvoj osobnosti.


1) Čím vším je determinována osobnost ?
Nejprve bych nabídl souběžnou otázku, jak se dnešní společnost dívá na osobnost a co by v odpovědi očekávala?
U všech abstraktních konstruktů musíme přihlédnout k faktu, že jsou projekcí socializačních aspektů člověka. Zvlášť, pokud jde o osobnost člověka. Zde se může předpokládat, že by nás zajímaly stránky temperamentu, charakteru, inteligence, síly ega, podnikavosti, a pod., tedy ty vlastnosti, jež lze dnes pochopit a využít.
V tomto ohledu se osobnost rozvíjí postupně i situativně, podepřená genetickými a výchovnými faktory rodiny. Rozvíjí se tím, že musí řešit problémy a u toho prožívá emoce. Úspěšnost řešení problémů pak pomáhá nabýt osobnosti na sebejistotě, často bez ohledu na hodnoty jimž slouží, a jejichž dopad nedomýšlí.
Otázka hodnot se jeví jako ohnisko, podle kterého můžeme posuzovat celkovou proporcionalitu osobnosti. Lidé totiž řeší problémy a prožívají emoce bez ohledu na kvalitu hodnot, ke kterým se klaní, ale jen do té míry, pokud jsou jejich hodnoty vymezeny životním módem "mít" a "moci". Oproti životním hodnotám "být", "smět", "náležet", "přijímat". Zde teprve pak dochází ke kvalitativnímu zlomu ve zkušenosti s individuálním "Já". Pak se osobnost nevyvíjí pod diktátem "imanentní oddělenosti", ale jako součást celku, jež ctí podobné hodnoty. V tomto smyslu je osobnost silně vytvářena tím, čemu "se klaní", tedy hodnotovému světu, jež vyznává. Z tohoto pohledu se jeví klíčové kompetence jako "tržní marginálie" ( moderní okrajovosti ), na které slyší zejména komerční svět. A tak se ideologická příprava dělníka pracovního trhu může dostat až do školních lavic.  Tento kurz rozvoje osobnosti, který se vyhýbá duchovním měřítkům,  je tedy poplatný spíše trhu, který ho nakonec přes různé fondy financuje a svými zaběhlými procesy a podmínkami stále strhává na mechanickou úroveň ( hustý výukový čas, počet žáků ve třídách, analytické sledování a dokumentování jevů, podstatných jen pro úředníka, jež život ve škole autenticky neprožívá, oploštění či dokonce zakazování instinktivní volby...).

2) Co tedy potřebuje osobnost pro svůj zdravý vývoj ?
Lásku a hranice, aby se člověk naučil sebepřijetí a souznějící vzájemnosti s ostatními. Potřebuje empatii svého průvodce, a ne tedy kvaltování. Potřebuje zkušenost uvážlivosti, sebeodříkání a sebepoznání, což bylo a je zakotveno ve vlastnosti zvané pokora. Potřebuje čas na procesy a objevování, ve kterých jim bude věnována pozornost jak od rodičů, tak od ostatních vychovatelů i vrstevníků. Potřebuje mít pocit vlivu na sebeutváření a na svůj život. Potřebuje žít zdravou instinktivnost, jako základní podmínku zdravé komunikace se sebou samým. Potřebuje vědomí jak žít v Boží přítomnosti. Analytické hlídání naplněnosti klíčových kompetencí a spěch přirozeně vytěsní pozornost člověka, napojeného na celostní intuitivní vnímání a zrazuje ho od otevřenosti a tím i od empatie.
Pro zdravý vývoj potřebuje člověk kolem sebe lidi se zralými životními hodnotami. Tam, kde je rozvoj osobnosti člověka uzákoněn, by péče o hodnotový svět měla být v centru pozornosti a všech snah... i těch hmotných a finančních.