Facebook

Cesta společného učení

 

Podpora metod a forem práce se žáky se může stát jedním z nejvýraznějších motorů společného učení ve škole. 
Sdílení zkušeností přestává být abstraktní a stává se praktickým, živým a užitečným, když se učitelé neučí jen „o RVP“, ale sdílejí zkušenosti nad konkrétními metodami, které zkoušejí ve třídách.

 


Jak metody práce přirozeně podporují společné učení učitelů?

Proč?

 

1) Metody vytvářejí společný předmět pozorování

Když dva nebo tři učitelé použijí stejnou metodu (např. myšlenkovou mapu, třífázový model učení, CLIL, badatelskou výuku), mohou:

  • porovnat, jak ji žáci přijali,
  • sdílet, co fungovalo a co ne,
  • společně hledat úpravy.


= Metoda se stává „objektem učení“, nad kterým se učitelé setkávají a postupně ho chápou do hloubky.



2) Metody pomáhají naplňovat očekávané výstupy RVP

Nový RVP ZV klade důraz na kompetence, dovednosti, práci s informacemi, spolupráci, řešení problémů.
Metody jako:

  • skupinová práce,
  • projektové učení,
  • formativní hodnocení,
  • práce s otevřenými úlohami,
  • badatelské postupy

jsou přirozeným mostem mezi kurikulem a realitou výuky.

= Když učitelé sdílejí zkušenosti s těmito metodami, sdílejí zároveň i to, jak by mohli naplňovat RVP.



3) Metody umožňují cyklické zlepšování

Každá metoda se dá uchopit v cyklu:

  1. společně naplánujeme,
  2. každý vyzkouší ve své třídě,
  3. společně reflektujeme,
  4. upravíme,
  5. znovu vyzkoušíme.


= To je přesně princip „společného učení“, o kterém mluví Robert Plaga – živý proces, nikoli jednorázová akce.



4) Metody otevírají dveře do tříd

Když se škola domluví, že chce rozvíjet určité metody, vzniká přirozený důvod:

  • chodit si do hodin nahlédnout,
  • dělat otevřené hodiny,
  • sdílet materiály,
  • společně připravovat lekce.


= Což posiluje důvěru a kulturu spolupráce.



5) Metody dávají učitelům konkrétní oporu

Učitelé často říkají: „RVP je moc obecný, potřebujeme něco konkrétního.“
Metody jsou právě tím konkrétním:

  • dávají jasné kroky,
  • umožňují rychlé vyzkoušení,
  • přinášejí okamžitou zpětnou vazbu od žáků.


= Když se sdílí zkušenosti s metodami, sdílí se i praktické know-how, které učitelé opravdu potřebují.



Měření učebních strategií může být pro společné učení ve škole jeden z nejmocnějších nástrojů, protože dává učitelům konkrétní, společný jazyk o tom, jak žáci přemýšlejí a jak se učí. Když učitelé sdílejí zkušenosti jen na úrovni metod, často se baví o tom, co dělali oni. Když sdílejí i data o učebních strategiích žáků, začnou se bavit o tom, co dělali žáci — což výrazně mění kvalitu rozhovoru či dialogu..